Aneb už se těším, až tento hit dostane do ruky nějaký Hardco´nigga! Howdy Howdy DaPro´Vody, Gimme your Eggz Muthafacka, If you dont gimme one I will shoot you to the head! No.. Peace, only joking – gimme white at least – fuckin´ chicken will give your anotha! samozřejmě featuring Akon!


V neděli jsem obvolal všechny kumpány z maloměsta, kteří jsou ještě svobodní a tudíž by byli svolní vyrazit někam na panáky zdarma pod průhlednou záminkou koledy. Bohužel kamarád Novák byl pryč a ostatní už moc neznám, takže jsem zůstal v pondělí sám a nostalgicky vzpomínal na naše koledy.



To bylo tak. Maloměsto je maloměsto, takže se tam ty tradice drží už jen jedním chloupkem. Počítám s tím, že zkáza přijde s novým Tescem, které u nás má letos stát. Peklo, že? 8000 obyvatel a Tesco. Máme tam sice pár krajových zvyků, které jsou naprosto reliktní a nikde jinde jsem se s nimi nesetkal, ba co víc, mnozí se mi smáli. Ale jednou se to hodilo. Když ještě tvorba prací spolužákům na vysoké škole tvořila významnou část mých příjmů jsem dostal za úkol od jednoho ze Zlína napsat šest stránek o velikonočních zvycích. Dostal za jedna, víceméně kvůli tomu, že devadesát procent z nich neznal ani profesor.



Tak třeba máme holčičí koledu, která bývá 14 dní před tou oficiální. Ženský sednou na kola a jedou zmlátit muže. Když jsem byl malý, tak to bylo dokonce tak otrodoxní, že když holka nebyla na klukovi, tak on na ni taky nemohl jít. Anebo vůbec tak nějak osobitě říkáme pomlázce (tomu spletenýmu). Ale když to může být chachar, tak proč by to nemohla být binovačka, že.



Ale o tom jsem psát nechtěl. Jak jsem tak seděl smutně doma a šlehal prknem s hřebíky alespoň sestřičky v Silent Hillu, vzpomněl jsem si na jednu spanilou jízdu se spolužáky. Bylo to asi už po gymplu, ani nechápu, jak jsme se tenkrát sešli. Se spolužačkami jsme přibrali i učitelky. Jedna zrovna měla miminko a asi měla co vysvětlovat, protože Novák prohlásil – "jé, ono vypadá úplně jak já!"



Druhá učitelka se nás zase taktně ptala, proč jsme jejímu synovi říkali Homan. Byli jsme taktní, tak jsme to svedli na Homera ze Simpsnů. Byla to ale jen milosrdná lež a prodlužování trýznivé nejistoty. Teď už Homan bydlí s přítelem a vše je vyjasněno.



Pak mě začaly bolet játra a já si vzpomněl na ty (h)různé lihoviny, kterými jsme byli hoštěni. Prim hrála jednoznačně chlebovice, která dlouho vévodila mému žebříčku nejhorších kořalek. První panák jsem ještě rozkousal, ale druhý už jsem nenápadně vylil do kanálu na dvorku a vsadil bych se, že slyším zoufalé krysí pištění.



Cesta z okolních vesnic byla také veselá – začalo pršet, a tak se vejce stěhovaly do kapes a igelitky šly na hlavu. Sice občas spadla do očí, ale tenkrát byli řidiči ohleduplnější a z příkopu jsme tak tahali jen Petra. Vesele se tomu smál, protože špinavý byl už od pádu na schodech při předchozí návštěvě.



Tak snad příště. Už si chystám igelitku.