Tradice promítání filmových skvostů, které jsou tak kvalitní, že se nevysílají ani na ČT2, pokračovala i na ceste do Francie. Vysílání podobných perel v autobuse má jasnou výhodu. I kdyby se divákovi podařilo pomocí bouracího kladívka a notné dávky štěstí opustit projekci, jeho zavazadla jsou válečnou kořistí.


Film Ztraceni v Africe jsem ještě neviděl, a tak jsem se pohodlně usadil a začal sledovat. Herce jsem neznal, jen žirafy mi prišly povědomé a díky svým výkonum se možná objevily i v nějakém dalším filmu.



Asi to měla být romantická komedie, ale bylo tam překvapivě mnoho momentů, které donutily diváka zamyslet se a přehodnotit svůj názor o lidech – pánech tvorstva. Ten moment byl vlastně jen jeden – naprosto stupidní hlavní hrdinka.



Děj byl plný strhujících kliček, posuďte sami. Turisté si vyjedou na výlet a koukají na dovedně sestříhané záběry z dokumentu Discovery Channel. Mezitím opodál chudí domorodci zabijí slona kvuli klům, protože jim vláda vzala vesnici. Já bych udělal to samé, takový zabitý slon by Topolánka nasral víc než Paroubek.



Cesty pytláků a hrdinů se vzápětí protnou, když pytláci si přes stádo slonů nevšimnou pikniku, který si turisté uprostřed savany udělali. Pytláci čtou levné detektivky – je třeba zbavit se svědků. Jeden turista je zastřelen, zbytek vzat jako rukojmí do vesnice. A po půlhodině filmu je tu zápletka! Náčelníkův syn se zamiluje do hlavní hrdinky. Aby to ale neměl tak jednoduché, ta je tajně milována i jedním spoluturistou Michaelem.



Odvážný pokus o útěk vyšel, i když Michael omylem zastřelil náčelníka. Domorodci však mají s uprchlíky pochopení a nejdřív ho pohřbí, čímž jim dají čas pro zbytek filmu. Utíkat Afrikou není žádná prdel – Michael je uštknut hadem, naštěstí nějakou nejedovatou verzí. Druhý z uprchlíků je sežrán lvem a jen blondýnce se vše vyhýbá a z africké zvěřeny si na ni smlsnou jen blechy.



Mezitím se po jejich stopách vydává náčelníkův syn. Je to stopařský génius a nebezpečný fetišista dohromady. Vždy neomylně najde místo, kde si uprchlíci odpočinuli a pak rukou sáhne na místo, kde seděla blondýnka a tváří se u toho jako spoluvězeň Hannibala Lectera, když viděl agentku Clarice a v mysli se mu honí asi úplně to samé.



Uprchlíci jsou už jen dva, protože třetího po urputném boji sežere lev. Lev napadne i náčelníkova syna, ale on zná protilví zaklínadlo a pomocí huš huš ho odežene. Uprchlíkům pomáhá i slon, který jim donese letadlo, ze kterého šikovný mladík udělá cosi jako auto s plachtou. O kousek dál se však slon nasere, protože jeli moc rychle a nabourá je na strom. Takže náčelníkův syn je rychle dožene a když se dá dohromady s další tlupou pytláků, vypadá to s hrdiny bledě.



Jenže ani oni nejsou žádná béčka. V noci sice nebojácně rozdělávají oheň, ale když jde do tuhého, dokáží se skrýt za rákosem v tůňce. Poté, když se pronásledovatelé vzdálí, ukáže se, že podobný nápad neměli sami. Grifem jak z filmu Das Boot se vynoří i slon.



Následuje přátelství s malým slonem a souboj s náčelníkovým synem. Africká zvěřena je ale pěkná rasistická sebranka. Krokodýl si vybere černocha a Michael má šanci utéct. Jenže padouch není žádné bécko – každý prece ví, že třímetrového krokouše zakouslého pod kolenem se zbavíme tím, že ho dotáhneme ke břehu u vodopádu, majzneme šutrem po hlavě a v bezvědomí pustíme pěkným flushem dolů.



Uprchlíci vidí letadlo, jenže to jsou jen další pytláci, kteří slona zastřelí. Ale nebojte, když už sedí v autobuse, tak se ukáže, že si z nich slon jen vystřelil. Navíc jim přijde popřát šťastnou cestu i hlavní padouch, který pochopil, že nad ožralým scénáristou se vyhrát nedá.



Jako ukázku propracovaných dialogů jsem si vybral ten před prvním a ve filmu posledním sexem.
Ona: Víš já nevím, jestli to chci.
On: Tak jestli nechceš, tak řekni.
Ona: Ale já chci.
On (uznale): Jsi silná žena…



Suma sumárum, jeďte do Dvora Králové do ZOO a dejte si během hodiny a půl deset rumů. Aspoň uvidíte, jak nám po shlédnutí Ztracených v Africe bylo…