Tak si představ blogu, kde jsem minulej týden byl. Od nás v práci na večírku, ani jsem se neopil. Já jsem tam totiž byl celej večer s mistrem, on je velkej elegán. Tak takhle to nějak bylo. Skoro…


V rámci navazování dobrých vztahů a utužování těch již navázaných jsem se zúčastnil akce jisté minoritní oborové skupiny. Klasika – nejdřív se přečetlo několik odborných příspěvků a s přibývajícím časem se čeká na zlatý hřeb programu – raut. Letos se k nám přitočil organizátor s tajemným výrazem ve tváři, a že prý je přichystáno pikantní překvapení. Mohlo nás napadnout, že je něco špatně, protože se pak ozvalo ono Simpsonovské dupdupdupdupdup… nastartynastarty… kvílykvíly… hrňauuu.



Překvapením totiž byl jakýsi komponovaný večer Ei Sklesslí Buďte. Vyhrávala country kutálka a v přestávkách vystupovala místní soubor country tanců, anebo kdo šel zrovna kolem. S kolegou Pedrosem jsme jen nevěřícně zírali, ovšem pak se v něm cosi zlomilo a on si začal prozpěvovat tajemné a mně neznámé zlověstné chorály typu Frankie dlouhán. A jak už jsme psal, ani o přestávce to nebylo o mnoho lepší.



Zrovna když jsem měl důležité jednání s uzenou kýtou, křenem a papričkami, začal vystupovat kouzelník. Po kontrole peněženky jsem pokračoval v jednání, ovšem kouzelník byl patrně rozladěn tím, že nesleduji jeho skvělé triky, při kterých spoléhal zcela očividně na zraky zastřené alkoholem a rozhodl se zasáhnout.



Poté co si vyndal z nějakého tělesného otvoru hrdličku, zcela zákeřně zaútočil. Smrtelně nebezpečný pták se na mě vrhl střemhlav, ovšem já mám reflexy jako šváb. S kámošem broukem máme některá nervová zakončení nevedena přes mozek, takže někdy usneme ani nevíme proč. Hrdličku neúspěch rozladil, ale chtěla si spravit chuť a zmasakrovat mé uzené. Tak to teda ne. V ruce jsem držel vidličku a nehodlal jsem se uzeného vzdát. Bylo mi jedno co si o mě myslí jistá minoritní skupina – ona byla agresor a já se jen bránil.



Hrdlička však měla štěstí – zasáhl kolega Pedros, který ji zakryl vlastním tělem, schoval do dlaní a odnesl kouzelníkovi. Během cesty musel projít kolem tanečnic, které z jeho "hrdinského" činu byly celé zvlhlé. A moje uzené nepolitoval nikdo.



Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp – jedna smska jeho ženě o tom, že mu pět dívek hladilo ptáka a člověk se cítí zase na koni.