… za hodinku a půl, poznejte zajímavé lidi, s jedním se vyspěte a zbytek zabijte, ale ne moc brutálně aby to moc nestálo, stačí ho jen kopnout a zachránit svět, jo na to nesmíte zapomenout, protože o tom je ten film, tak co berete to? Nehlaste se všichni….


Nebudu vás dlouho napínat, samozřejmě, že se herec našel. A ne ledajaký. Jean Claude van Damme by mohl mít u mě rubriku, protože už o něm píšu přinejmenším podruhé. A to je u mého blogu, který je známý svou originalitou, neotřelostí, originalitou a neotřelostí velmi neotřelé. Tentokrát jsem shlédl snímek Poslání a protože jde o dílo přesahující svou originalitou a neotřelostí minimálně strýčka Fida, píšu o něm až teď.



Sice jsem nestihl začátek, ale brzo mě bylo jasné, co se vlastně děje. Celá tisicíletí existoval náboženský řád. Vlastně Řád. Byl to mírumilovný náboženský řád, který se řídil nějakou moudrou knihou, která však obsahovala kapitolu o poslední bitvě a podobných radostech. Jako každý mírumilovný řád, tak i tento měl ve svém středu militantní fanatiky, kteří chtěli využít právě této kapitoly k nastolení teroru, hormadného znásilňování a oranžových nátělníků.



Otec hlavního hrdiny našel jakousi ztracenou kapitolu, ve které se autor stornuje stránky o té poslední bitvě. Prostě taková revize. ("Poslouchejte, Adam… není to málo? Přihoďte mu tam nějakou tu ženskou… sex, emoce, láska, hadi, jablka, na to lidi vždycky kurva zaberou!") No a ta zlá frakce mu chce zabránit ve zveřejnění, protože má s řádem, čítajícím asi dvacet sedm členů, kteří nevydrží při projevu stát v pozoru a neustále se drbou, jiné plány.



Hlavní hrdina je tak postaven před přetěžkou věc. Nikdo mu nevěří, protože se živí poctivým pašováním starožitností a ještě ke všemu musí najít otce, přičemž všichni kolem něj jsou dementní včetně jeho samotného. Jediná světlá výjimka je svědomitá celnice, ze které se vyklube svědomitá policistka, poté svědomitá bývalá členka řádu a v neposlední řadě svědomitá milenka, což je zřejmé už z prvního dialogu. Van Damme nahodí neodolatelný úsměv, který ještě zdůrazní pozdviženým obočím (bože! jak on to dokáže!) – "Proč se smějete?" "Úsměv brány otevírá…" "Aha. Tak otevřte všechna zavazadla."



Z letiště se nakonec i po prohlídce tělních dutin (použito v jiném filmu – Ass Kung Fu-cker) dostane v pořádku a už tu čeká Chartlon Heston se svým štěkem. Nechápu, proč se o ty holywoodské hvězdy někdo nepostará, pak to musí hrát v takovýchto veledílech, aby měli na své léky. Hanba! Jak tak stojí u auta a klábosí o otcovi, všimnou si, že je někdo sleduje. Je těžké nevšimnout si dvou chlápků stojících deset metrů od vás a dívajících se na vás dalekohledem.



Následuje honička (opět použito ve výše uvedeném filmu) ukončená zastřelením Hestona a zatčením van Dammeho. Van Damme však uteče a v přestrojení se rozhodne vyhledat pomoc. Mimochodem – film se odehrává v Izraeli, takže máte jedinečnou možnost vidět van Dammeho s pejzy a v jarmulce. Dokonce postoupí souboj s muslimským prodavačem džbánů Mustafou, ovšem Jude Power má jasně navrch.



U kamaráda překupníka si nechá přeložit mapu, která popisuje supertajnou cestu k pokladu. Řád se spojí se zkorumpovanou policí, přičemž policisté chtějí poklad a vůdce Řádu chce umístit bombu pod mešitu a začít třetí světovou válku. Jak sakra věděl, kde ten poklad je mi není jasné. Po několika dalších honičkách jsou všichni kladní zajati a vedeni chodbou k pokladu.



Supertajná chodba je úzká právě tak, aby jí projela čtyřkolka s bombou na vozíku. V posledních deseti minutách je vidět, že tvůrcům docházely peníze. Po zvolání: "Pozor tady budou pasti!" bych si představoval rozhodně více než propadliště okresní úrovně. Tvůrci to však využili ve svůj prospěch – van Damme už má chudák jen nuznou režnou košili. Tak mu za něj pověsíme padoucha, ona se roztrhne a on spadne! Co s tou dírou? Hodíme do ní bombu až porazíme hlavního padoucha!



Nakonec tedy všechno dobře dopadne. Svět je zachráněn a všichni jsou spokojení. Dokonce existují ve filmu dvířka pro druhý díl! Tatík totiž našel další mapku k pokladu. Naneštěstí film neměl ani přes masivní nasazení v iráckých a pákistánských kinech úspěch. Já si to hned říkal – nechte Mustafu vyhrát blbci!