…a jako fakt fest! Je na čase začít smolit něco o tom, co se dělo, když jsem tady nebyl. Požádalo mě o to hafo čtenářů, jmenovitě třeba FF a Nikdo Jiný. Navíc jsem dnes zjistil, že jsem ve výběru opravdu těch kvalitních autorů, což mě jednak zavazuje a druhak znervózňuje.


Být zařazen do výběru… už konečně vím jaké to je! Už vím, jak se cítí kulička vína, která visí nasraně na poli do prvních mrazů a říká si "WTF? Proč na mě zapomněli?" a pak to přijde, přijede vinař, láskyplně ji utrhne, položí na slámu a až chytí plíseň, tak ji zmáčkne až pustí šťávu a tu prodá někomu, kdo si tohle celé neuvědomuje a to je na tom hrozné, přátelé.



Protože kumpáni byli buď rozlítaní po světě, anebo nemocní či nemohoucí, na Vysočinu jsme vyjeli s Myrnou sami. Přípravy byly důkladné a plány nemalé. Hodlali jsme prochodit celou mapu a nechci se chlubit, ale opravdu se nám to povedlo. Pro ty co nevěří, tak je to Klub českých turistů mapa Vysočiny.



Škoda jen, že jsme nejeli o týden později, po loňském zážitku s drsňáky z kapely Škwor bychom byli ubytování s Wohnouty. Takhle nám dělalo společnost jen několik rodin s malými a nechutně hyperaktivními dětmi. Naštěstí se stačilo zapojit do hry na hoňku a rodiče si je už schovávali, protože po osmnácti kilometrech s krosnou na zádech jsem měl patrně výraz dychtivého pedofilního kanibala.



Výlet málem zkazila jedna příhoda. Vždycky se lidí z vesnice zastávám. Ale oni mi to vůbec nesnadňují… Přicházíme do Herálce a najednou někdo zakřičí "KURVY!!!". Na zádech máte krosnu, Myrna baťoh, kdo by si proboha myslel, že to je na nás? Tak jsem se tak bezelstně rozhlížel a najednou mi padl zrak na skupinku místních vidláků, kteří si plní svůj životní sen, tj. zprovozňují modrou škodovku z roku raz dva. "A von ještě bude čumět!"



Po osmnácti kilometrech bych v sobě síly na útěk možná ještě našel, ale nechtěl jsem v tom nechat Myrnu samotnou, navíc když jsem si nebyl jistý, kterým směrem mám utíkat. Naštěstí zůstalo jen u slovních inzultací z jejich strany, my jsme šli potichu dál. Bylo mi smutno. Jak může někdo tak klesnout? Kde jsou ideály Rousseaua, Camuse? Proč nejsou jako my, kultivovaní turisté obdivující krásy venkova? Celý druhý den jsem musel přemýšlet nad tím, jak jim nepozorovaně nasrat pod kapotu.



Jo mimochodem, možná budeme v televizi! Znáte pořad Na stopě? Jestli tam budou hledat dva výletníky s krosnou, do které by se – po menších kosmetických úpravách – vešel naporcovaný devítiletý chlapec, tak to jsme my! Pod Žákovou horou jsme totiž potkali psa, dvě děti a muže s plnovousem, kteří hledali třetího chlapce, co se jim někde ztratil. Celé to vypadalo podezřele, protože muž měl navíc dřevěnou nohu. Radši jsme už pak na houby moc nešli, protože najít v lepším případě chlapce vystrašeného a pomočeného, v horším případě okousaného od agresivních srn a jezevců se nám moc nechtělo.



Ale v Blesku nic nepsali, takže se snad našel.



Jo.. a jmenoval se Marek.