Vůbec bych se nedivil, kdyby nebyl. Vlastně i já se tady skoro bojím…


Už se to stává pomalu tradicí, asi to tu přeměním na měsíčník a bude klid. Návštěvnost tradičně zachraňoval Blesk a jeho palcové titulky o tom, jak je Teri Hatcher nahá a jak má bradavky, se kterými dělá díry do dvanáctky plechu a proto musely jít miliony dolarů na počítačové triky, které by je zamaskovaly. Kdysi jsem sem něco o nahé Teri Hatcher napsal (je to film Nebeští vězni) a spousta lidí se nechalo nachytat. Dobře jim tak.



No a co se vlastně stalo za tu dobu co jsem tu byl, ale nepsal? To vám musím sdělit – Miss World se narodila ve stejné porodnici jako já! Abych pravdu řekl, vůbec mě to nepřekvapilo – inteligence, smysl pro humor, charisma to už všechno bylo dááávno sudičkama rozdáno a zbyla tam jen krása. Chápejte to ve smyslu povrchní krása, pozlátko, ale jakmile nakouknete pod povrch… jenom maso, pane Kroll, jenom maso.



Když se kouknu kolem sebe, tak to taky není žádná sláva – Brno vypadá jak po náletu. Tolik rozkopaných ulic na jednoho obyvatele neměli snad ani v Drážďanech. Ale není se čemu divit, blíží se volby, a tak se musí něco udělat, ne? Co se stihne, to se stihne, občani budou blaženi a zvolí nás. Když se to nestihne, tak se ti šmejdi aspoň nedostanou k volbám.



Navíc přichází podzimní doba, doba nemocí, depresí, smutku, dušiček a mých narozenin. Lidi v šalině chrchlají, že má člověk sto chutí přijít k nim a požádat je, jestli by nechtěli umřít někde v koutku stočeni do klubíčka a neotravovat s tím ostatní. Člověk přijde do práce, koukne z okna a nic nevidí. Ano, ráno už je tma a už starověcí válečníci věděli, že za tmy se nedělá.



Tak aspoň jedna dobrá zpráva na závěr. Láhev nemá uzávěr!