Sestra dnes udělala maturitu a já si hned vzpomněl na svou mrtvou učitelku.


Když jsem maturoval já, tak byla ještě živá, to dá rozum. Ale jak ten čas běží, znáte to. Musíme tam každý. Na tu paní učitelku vzpomínám rád, jediná nám na ústavu vykala a byla celá taková pro pamětníky. Vzpomínáte na ty filmy, jak byli všichni černobílí, byli vidět jen v neděli odpoledne a chovali se podivně? Přesně jako ona.



Měl jsem ji u maturity z jakéhosi humanitního předmětu, ke kterému se psala seminární práce. Psal jsem o válce v Čečensku a nutno dodat, že v té době jsem měl povědomí o té době. Teď už tomu tak nerozumím, ale to sem nepatří.



Vytáhl jsem si otázku z pravěku křesťanství, něco o sporu prakřesťanů s praprakřesťany, figurovali tam jacísi nomisté, ale za boha si už nevzpomenu o co tam šlo. Horší bylo, že jsem toho moc nevěděl ani tenkrát a představa souvislé mluvy o tomto tématu v délce patnácti minut byla velmi fantaskní.



Naštěstí pomohla právě paní učitelka. Při přípravě se mě optala, jestli to umím a když jsem ji řekl, že ano, ale asi tak na pět minut, povídá: "Nevadí, převedeme to na vaši seminární práci." Sám jsem byl zvědavý na to, jak se dostane z pátého století do současnosti, aby to nepůsobilo jak pěst na oko – předseda komise byl jak ohař.



"Poslouchejte a kdo byl tenkrát hlavou křesťanů?" "Papež." "Ano, a znáte vy dnešního papeže?" "Jasně, Jan Pavel II" "Správně a víte vy s kým se teď setkal?" "S našim prezidentem" "Ano, s panem Havlem. A víte vy, proti čemu teď náš prezident protestoval?" "???" "No teď po těch oslavách konce války…" "Protestoval… proti přítomnosti veteránů z Čečny na přehlídce v Moskvě!" "Áááno, a teď nám o té válce v Čečensku něco řekněte…"



Za jedna a nazdar!