Slunce konečně vylezlo, tepleměr rozmrzl a venku se to hemží cyklisty. Kdo by odolal?


Minulou sobotu jsme se rozhodli udělat něco pro zdraví. Lehký výlet na kole roztáhne plíce, posílí svaly a provětrá hlavu. Jenže to je jenom část pravdy. Texty doporučující koupi kola se vůbec nezmiňují o negativních projevech tohoto sportu.



Ale o tom až později. Plán byl jasný. Ráno dupnem do pedálů, dojedeme na venkov, sežerem jim klobásy a vypijeme pivo. Spanilé jízdy máme v krvi už od Holého, takže žádná křeč. Plánovaný sraz musel být trochu posunut, protože si Cubeek zabouchl klíče a musel se do bytu vloupat. Přijel poměrně šokovaný, jak to šlo lehce a od dráhy bytového zloděje ho patrně odláká jen zvýšení platu.



Prvních třicet kilometrů byla nádhera. Předjížděli jsme všechno co se jen pohlo a s pohrdavým úsměvem jsme přehlíželi obdivné pohledy nesportujících diváků. Problémy nastaly až když se při občerstvení nahrnula krev i do těch částí těla, které byly dočasně umrtveny drncáním.



Přesto jsme oplývali dobrou náladou a já jsem navrhl, abychom si dali ještě dvacet kiláčků navíc. Daff věděl, proč nás v půlce pod jakousi průhlednou záminkou opouští… Zastávky byly čím dál tím častější a o slovo se začaly hlásit bolesti, křeče a koleno.



Radši jsem se moc nezmiňoval o tom, že si zajíždíme jen proto, abych mohl zaplatit World of Warcraft, protože úsměvů ubývalo. Nakonec jsme dojeli a já s hrůzou zjistil, že se mi nějak porouchala chůze. Nakonec jsem do té banky došel, ale vypadalo to, asi jako kdyby mě něco strašně moc vyděsilo. Anebo kdyby mě přepadla banda nadržených slonů.



Posledních deset kilometrů si už moc nevybavuju, stávkovalo vše od pasu dolů. Ano vše. Myrna na tom naštěstí nebyla o moc lépe, takže trapas nehrozil. No co, aspoň jsem si ověřil, že se mi kolenní vazy přes zimu do kupy nedaly a co je to vlastně ta svalová horečka.



Na druhou stranu – podle seriózních výzkumů nakonec stejně přes devadesát procent lidí umírá, takže o co jde. Jedeme zase.