Nominace bez legrace
- 2 února, 2006
- Posted in Okolokola
- Write comment
Dneska to bude takové zmatečné. Popsat jednou větou tu neskutečnou šíři problémů, které chci tímto příspěvkem vyřešit, je prostě úkol, na který, ač se mi to říká nesmírně těžko, nestačí nikdo z vás.
Začněme politikou. Už několikrát jsem se dušoval, abych o tom nic nepsal, člověk se akorát naštve a ucpává si pumpu. Toho, že MF dnes nemá ráda Paroubka si mohl nevšimnout snad jen každý, kdo MF Dnes nečte. Ale je to tak. Nebudu se zde rozepisovat, kdo komu první šlápl na bábovičku, protože to nemá cenu, bylo by to na hlubší analýzu a v neposlední řadě to nevím.
Ačkoliv nepatřím mezi skalní přívržence ČSSD poslední dobou mi ten MF Kampf přijde trochu schmutzig. Nejprve dělá pan režisér Sommerová puťku z Paroubkovy manželky (více tady (ano, dal jsem odkaz na Britské listy, za chvíli si beru baťůžek a jdu do kavárny voe, Viva Guevara!)) a pak se do Paroubka obují za údajně rasistické vtipy, které poslouchá.
Premiér udělal chybu, že se nepoučil od nácků. Teď už se může říct absolutně cokoliv, pokud se uvede příslušné srovnání. Jakýsi historik tvrdí, že je vše v pořádku, protože v porovnání s Osvětimí v Letech nedocházelo k holokaustu. A máme vzor. Teď už se dá říct cokoliv. Cikáni se flákají! V porovnání s Japonci určitě. Edelmannová je fašistická – v porovnání s Havlem – píča – v porovnání se šulínem. A pokud tu začne nějaký mameluk řvát o tom, že je tu někdo diskriminovaný? Není – v porovnání s černochy v roce 1982 v JAR určitě ne.
A od diskriminovaných menšin k homosexuálům. Na Oskara byla totiž nominována romance o dvou gay-kovbojích. Film jsem neviděl, ale zaujal mě. Přece jen, kovbojové jsou bráni jako drsní chlapi a spoustu pozornosti shrábne film jen kvůli netradičnímu tématu. Asi jako kdyby někdo natočil akční film o jednotce zvláštního nasazení, rekrutované z baleťáků s Vladimírem Harapesem v hlavní roli.
Co ale můžeme čekat dál? Co když film uspěje a spousta méně nápaditých režisérů si bude chtít doslova přihřát polívčičku na nové vlně westernů? Přežije to kalumet? Bude ke kouřovým signálům potřeba oheň? Stane se Old Surehand doslova hvězdou?
Na závěr bych chtěl popřát Kombajnovi hodně štěstí do budoucna. Sice mi tam zakázal čtení, ale kvůli dechberoucí romanci jsem byl ochoten změnit identitu a každý den chodit s knírem do internetové kavárny. Upřímně řečeno – dalo se to čekat. Kde zůstala důvěra? Kde porozumění? Kde vůle ke kompromisům? BTW: Kdy tipujete pokračování?