Chachá! Teď jsem vás dostal – určitě si myslíte, že budu psát o tom, jak jsme na gymplu šmelili s prázdnými sudy od rajčat, kterých v rodném městě nebylo díky kečupárně nikdy málo a které se daly po přetření a zalepení děr výhodně prodávat zahrádkářům ze široka daleka pod okap! Kdepak…


O víkendu jsem byl na Mistrovství ČR v luštění sudoku. To je taková ta strašně moderní mřížka devět krát devět s několika čísly a člověk se jak magor snaží doplnit zbylá čísla. Nějaký Japončík naprogramoval sudoku generátor, vytvořil webstránky a podplatil Lidovky, a tak se to dostalo i k nám, přestože jsem něco takového luštil již jako malý thegen kdysi v minulém století.



Sudoku jsme s Myrnou objevili v létě – chtěli jsme si na dovolenou vytisknout pár griddlerů na ty nudné chvíle, když chladne vařící se moře a barman zrovna chladí mojito. Jenže ouha, volba tisk byla zakázána kvůlu množícím se krádežím. Co teď? Myrna objevila sudoku, a tak jsme trávili vlahé letní podvečery na balkóně oblečeni jen do repelentu Off! a v ruce jsme měli tužku, sudoku a čas od času dvoulitrové láhve metaxy.



Někdy na podzim jsme našli českou ligu v sudoku a přestože nemají zcela dokonale ošetřeny podvodníky, rozhodli jsme se zúčastnit. Asi v prosinci nám přišla do mailu pozvánka na Mistrovství republiky. Dlouho jsme přemýšleli jestli se zúčastnit, ale když se to konalo za rohem – proč ne, v případě velkého neúspěchu vstoupím do anonymity.



Samotná soutěž byla dvoukolová – první kolo 11 sudoku a čas 90 minut, druhé kolo 9 sudoku a čas 75 minut. Kdo vyluští nejvíc vyhrává. Nepatřím mezi nejrychlejší luštitele, a tak jsem si moc šancí nedával. Navíc – drtivá většina sudoku byla nějak upravena, a tak jsem se mořil s různými variantami, jejichž pochopení mě stálo nemalé množství času.



V prvním kole se navíc ozvala míchaná vajíčka ze sobotní večeře a z obličeje se mi začala vytrácet barva. Udržet bouřící cosi v mých útrobách a navíc ještě soustředěnost nešlo, a tak jsem musel jednat. Po půlhodině po začátku prvního kola jsem vstal od luštění, čímž jsem způsobil infarkt několika favoritům, kteří si už mysleli, že jsem skončil a odešel středem směrem na WC.



Po návratu byl časový skluz znát, a tak jsem byl rád, že nás tam bylo jen 75 – první stovka byla jasná!



Asi to nikoho vůbec nezajímá, ale pochlubit se musím. Dvacáté třetí místo mi trochu zdvihlo sebevědomí. Navíc – příští rok existuje nepatrná šance na zlepšení. Na tu Myrna úplně zapomněla, takže chci vidět, jak bude tu svou jedenáctou příčku obhajovat…