Všimli jste si co se ho letos urodilo? No jo, no. Zase jsem byl nevěrný své povrchní zábavě, kterou je mlácení páčidlem v Deus Ex a zahnul jsem ji s Cimrmany. Jmenovitě s Afrikou.


A byla to taková smutná komedie. Komedie proto, protože to bylo veselé a smutná proto, protože páni herci už mají nejeden křížek na krku a je to znát. Občas máte pocit, že celý sál si šeptá slovo, které by mělo zaznít dál, a které by měl říct pan Vondruška, ale… Odcházel jsem z toho divadla nakonec spíš smutný než veselý. Ale co, čeká to každýho z nás, a kdybych já v jejich letech mohl hrát v divadle i něco jiného než kostlivce Oskara, tak bych byl rád.



Ani ve světě není moc veselo. Ve Francii si pár idiotů (pardon – chudých dětí přistěhovalců, kteří trpí pocitem deziluze ze své budoucnosti) prodlužuje čarodějnice a francouzi nevědí co s tím. Partička lemplů (pardon – mládeže toužící po demokracii, práci a naději) zapálí auto a uteče. Já být majitelem vozu zaparkovaného někde na le nebezpečné Rue, tak si do něj na noc dám do kufru dvě třicetilitrové plynové lahve. "Pane četníku, byl to tenhleten, ještě drží zapalovač. Zbytek z něj je tamhle, žalovat ho nebudu"



Jenže Francouzi vždycky byli humanisté. Na poli filozofickém měli mnohem větší úspěchy než na poli válečnickém. Proto přidávám odkaz na jeden textík, který je velmi trefný. Kdo by nechtěl číst, tak snad jen jeden citát. "Jít do války bez Francie, je jako vyrazit na jelena bez xylofonu." Kdoví jestli právě nesledujeme live další řádek do odkazovaného výčtu.



Doufám, že ti kriplové ušetří aspoň lanovky. Chtěli bysme tam zase na hory…