To už je dávno, co jsem hópal do křáku u Hlóčely kdykoli jeli cecini. Myslím, že objevit se na jisté adrese, tak na mně pošlou dva bojové pudly – nevím jestli i dnes, ale zkoušet to nebudu. Naštěstí je ve stejném městě dislokován i Knedle, takže návštěvy prostějovských krčem či Tour de Beer kolem Plumlovské přehrady jsou stále možné.


A minulé pondělí jsme si je decentně připomněli. Plán byl jednoduchý, přijedeme s FF, vezmeme šipky, Knedleho a zavzpomínáme nad sklenkou dvanáctiletého fernetu na mladá léta. Jenže pak promluvila Fanky, která nám plány trošku zašmodrchala. Musím zcela nekamarádsky říct, že se Knedle ani moc nebránil, ale na druhou stranu se mu nedivím. My zase odjedeme, ale s Fanky se vidí každý den.



Zapomněl jsem se zmínit, že mají psa. Sice vypadá jako liška, ale to je prý v pořádku. Je to nějaká japonská rasa, což se projevuje vysokým štěkotem (takové to Kiaiii) a neschopností porozumět alespoň elementárním příkazům. Knedle psa nechtěl, ale Fanky mu dala nůž na krk. Jestli se ještě jednou ožereš, koupím si psa. Výhrůžka nezabrala a jednou v neděli kolem dvanácté se mi Knedle svěřil, že našel na počítači otevřené okno s nějakou chovnou stanicí a Fanky a auto jsou pryč.



Cesta proběhla v klidu, smočili jsme se v bazénu, který Knedlemu nikdy neodpustím a šlo se na jídlo. S tím bazénem se to má tak. Když jsem tam ještě jezdíval, Knedle byl náš chatový soused. Jednou jsme se vraceli kolem třetí ranní z šipek, takže už padala rosa. No a oni ten bazén kopali. Jíl vyváželi na cestu – prý pro zpevnění. Nevím, jestli jste někdy šli po mokrém jílu, ale garantuju vám, že moc ladně vypadat nebudete. Abych to zkrátil – ujely mi nohy a já se trefil obličejem přesně na tyčku od plotu omotanou ostnatým drátem.



Cestou jsme se stavili na beach volejbalu. Samozřejmě to nebyl nápad můj ani FF. Moje tělo má do opálení daleko, takže jsem se bál, že jakmile se odhalím, přiletí vrány. Hra trvala přesně tři piva a sehraná dvojice Knedle – Fanky, měla prdelku v kalupu. Jen nešetrný zásah hlavního arbitra, který hřiště zamkl a nám sebral míč, je zachránil od debaklu.



Grilovaná křidýlka byla naprosto vynikající, jen o Knedleho jsem měl strach. Dát si pálivou klobásu a nechat si ji přinést od nezodpovědných kumpánů, kterým padlo do oka tabasco, nebyl dobrý nápad. Po prvním soustu jsem o něj měl fakt strach a dokonce jsem se i trochu zastyděl za ten pitomej nápad. Fakt! Bylo to jako… nevím jak bych to popsal, určitě to znáte líp… Naštěstí to hned to přešlo, protože jsem zjistil, že sice slzí, nadává a funí, ale už do sebe souká druhou nohu.



A pak se šlo na šipky – bohužel výsledky se nedochovaly. Fanynky můžu potěšit – poslední jsem rozhodně nebyl. Jenže jak skloubit úctu k hostiteli a fakt, že byl FF lepší? Asi to nechám jako malý kvíz. Ráno už se nic moc nedělo, jen jsem si zasprintoval do nonstopu pro zapomenuté šipky a jelo se.



Teď to po sobě čtu a říkám si, že kdybysme u toho nevypili litr fernetu v PET lahvi (kvůli hmotnosti přelíváme), tak si začnu myslet že stárneme. Uff…