Včera a předevčírem jsem si díky špatnému počasí vyzkoušel, jaké to je mít prázdniny. Řeknu vám… otřesné. Neměnil bych ani za nic. Jak já se těšil do práce plné lidí, se kterými můžu komunikovat, řešit složité problémy a radovat se ze svých malých starostí, když velké zakopu pod stůl… Dvanáct hodin jsem seděl doma, řekl jsem asi dvě slova a prošel kompletně Gnomeregan, Deadmines a Stockades. Jak přízemní!


Když člověk nemluví, tak je zajímavé, jak čím dál tím víc přemýšlí nahlas. Prostě si mluví sám se sebou v duchu až najednou už je "duch" úplně konkrétní tvář, která je akorát v hlavě a vůbec ji nezajímá, že je to moje hlava a klidně se se mnou i hádá. Úplně chápu Robinsona, že si vymyslel Pátka – já když jsem byl malej a všechny matky v naší ulici měly teprve panděra a já byl sám, tak jsem si vymyslel kamaráda Vokurka. Prostě jsem se s ním normálně bavil, hráli jsme na schovku a on zmetek skoro vždycky vyhrál, prostě normálka.



Takže jsem se v plném dialogu přemístil mlčky před televizi a zapnul ji. Nádhera! Spousta umělců, krásné písničky, kostřičky potažené černým plátnem, slzy, dojetí, sounáležitost. Hmm… vzpomínám si na časopis Pionýr, konec osmdesátých let. Bylo tam cosi o Live Aid, koncertu, kde byla spousta umělců, krásné písničky, kostřičky potažené černým plátnem, slzy, dojetí, sounáležitost. Tam jsem taky poprvé četl jméno Bob Geldof. Ani nebudu moc lhát, když řeknu, že od té doby jsem ho slyšel až v posledním týdnu.



To musí být úžasné. "Hele, Bobe, vzpomínáš si na tu akci pro ty negry? Já už jsem dlouho nebyl nikde vidět, kurva chlape udělej to zas, prej jsme je tenkrát moc nezachránili…" "Jo jasně, jdu trénovat smutný voči, ať mi to zase uvěří sponzoři… Hele koho tam mám pozvat?" "Jako minule, na to sere pes, dyť je to na tu humiditu, ne?"



Jasně, o to tu jde nejvíc. Humanitární pomoc končící v kapsách pár jedinců, zbytek dostane ránu z milosti. Epidemie AIDS jako vedlejšák jednoho Poláka, co brzy bude svatej a hlásal, že kondomy jsou na nic. Paradoxně – třeba to nakonec pomůže. Afrika je přelidněná a v saharské a subsaharské oblasti už prostě není nic, co by mohlo ty davy lidí uživit. Pokud se začne víc chovat dobytka, pastviny se nestačí zregenerovat, přijde písek a hlad. Kde se má hodně lidí špatně, začne se spekulovat, jaktože se ti druzí mají líp. Hele jsou to ti, co mají kratší nohy! Zabít!



I kdyby všichni sebevíc chtěli, pomoc pro celou Afriku prostě nikdo nenajde. Afrika je obrovská černá díra na peníze, který se nakonec stejně objeví ve Švýcarsku na pár kontech. Kdyby tam nebylo nerostné bohatství, nikoho nezajímá. Takže dotěžit, vypadnout a modlit se, že si neseženou nějakého Fatmana…



No a mezitím se můžeme koukat na koncerty, poslouchat hudbu a občas poslat nějakou smsku. Proč? Pro lepší pocit přeci…