… a třetí T? Noční můra všech křížovkářů a jejich zubních lékařů – míra zlomenin zubních krčků při prokousání tužky až na tuho(vo)u dřeň je abnormálně vysoká právě u této skupiny. Ale já už vím své.


Tohle bude docela ošemetné. Cubeek se dušoval, že už jsem to někde psal, ale tady to nebylo. Doufám, že nezačne čerpat z naší mlostné korespondence, kterou kdyby viděl Buňuel, tak by měl chuť rozříznout něčí oko. Pro případ, že by to někde vyhrabal a přesto se informace diametrálně lišily – buďte shovívaví… Mozek je taky jen člověk a něco je milosrdně zapomenuto a něco je maskulině zvětšeno. Naše angličtinářka by řekla [trus] je tam někde venku…



Prostě byla jednou jedna akce někde na moravsko slovenském pomezí. Svou tehdejší známost jsem nechal doma a jel jsem jen s jejím bratrem, který mě tam měl hlídat. Tipněte se kdo nakonec hlídal koho a jestli uspěl… Samozřejmě nesměl chybět Knedle, Cubeek také se svou ex a Daff. Myrnu ani Pujáka jsem ještě neznal, určitě by jeli taky.



Začátek byl vcelku netradiční. M. chvíli chodil s pořadatelkou akce, a tak první zastávky byla u nich doma. Vůbec se nedivím, že jejich taťka trávil celé dny na poli – doma měl tři dcery ve věku 15 – 21 let a to už vyžaduje velké sebeovládání! Taky bych nevydržel dávat prkýnko neustále nahoru!!! Protože jsem po pěti slivovicích vypadal stále nejchytřeji, usoudila matka pořadatelky, že bych ji mohl nainstalovat výukový program na psaní na stroji. Povedlo se a já jsem tam navždy zapsán jako ten bystrý mladík ze školy. Bohužel mi to trochu zkazil Knedle, ale o tom až později.



Na chatu se přijelo v podvečer, jak vypadala vevnitř moc nevím, protože jsem si sedl k ohni a dělal kuřata. Přísun piva byl zajištěn a kačeny v blízkém rybníku hladem rozhodně nestrádaly. Večer končil úspěšně nad ránem a spalo se kde se padlo. Já jsem se tak probral ve spacáku pod pódiem a protože jsem nechtěl dát kocovině šanci, připojil jsem se ke Knedlemu a úspěšně jsme se propili do střízliva.



Když se probral zbytek osazenstva, děti zhýčkané aglomerací se začly shánět po vodě. Jo, dole tekl potok, ale poté, co první tělo rozčeřilo škraloup na hladině, se zjistilo, že kravičky mají dvacet metrů proti proudu brod, pisoár a možná i hřbitov. Každopádně jsem si zase jednou blahopřál, že mám tak kladný vztah ke kladně vodě.



Cestou zpátky jsme naložili Knedleho a ještě jednou se stavili u rodičů oné dívky. Tam mi Knedle naprosto zkazil reputaci, protože se probral z deliria a zcela vegetativně začal vyhledávat místo s největším chladem. Možná jsme ho neměli nechávat v rozehřátém autě, protože v tu chvíli připomínal Odieho. S jazykem na vestě se dobýval do sklepa a když jsme se přiblížili tak utekl do sadu pod třešeň. Docela jsem se o něj bál, ale byl v pořádku. Dokonce si poručil kde chce v Prostějově vyložit. Ano, tušíte správně… v hospodě.



Na druhém ročníku jsem už nebyl, protože tehdejší partnerka zřejmě něco tušila nebo mě nikdo nepozval nebo jsem chtěl být lepším člověkem. Asi to poslední. A přátelé… pomohlo to.