Už i v Brně se dají potkat lidé, kteří toho hodně dokázali a jejichž klávesnice dokáže být ostřejší než Listerovo kuře vindaloo. Ano, mluvím o Bloggerech!



Včera v autobuse jsem totiž zahlédl Deponyho, který tvrdí, že i ten nejmenší človíček dokáže změnit, však to znáte, říkala to taková vysoká paní takovýmu malýmu vykulenýmu. Škoda, že jsem se neodvážil a nešel si k němu pro elektronický podpis. Stát se to dnes, tak mu navíc můžu poradit co dělat. Ožrat se. Když je člověku špatně tak, že neudrží v žaludku housku déle než tři nádechy a výdechy, nedokáže ani psát tak smutné, depresivní příspěvky, ze kterých cítím jen stud, protože zjišťuji, že nedokážu udržet myšlenku, ani když není moje.



To ovšem není první brněnská bloggerská celebrita, kterou jsem potkal. První byl Kombajn, kterého jsem kdysi viděl hrát petanque. To ještě nic nebylo, ale pak jsem ho zahlédl jak kráčí po České a říkal jsem si "To je ten okamžik!" a opravdu – druhý den byl tam – příspěvek, který obsahoval "… a pak jsem si dal pizzu na české, bylo tam ale moc cibule, což je tím, že je čtvrtek, ale na druhou stranu to ve čtvrtek krájí ten pidlovokej a já mám permici." To si člověk připadá jak součást nějakého literárního díla – asi jako když jsem kdysi stál v Tescu u pokladny, kde nebyla pokladní. Prostě Na západní frontě klid. Anebo onehdá, když jsem viděl masturbovat černocha – už vím, co pozoroval Stendhal…



Otázka je nasnadě – kdo bude další? Mám s sebou nosit foťák? Vytištěnou titulní stránku různých blogů a propisku? Vygumovat si břicho a nalinkovat ho? Ááááá… to je hrozná nejistota!!!