Jsme si připadali o víkendu… Navštívili jsme totiž spolu s kolektivem Ivančice Uhry. Opravdu jsme si neudělali exkurzi po pleti puberťáka, ale vydali jsme se za hranice všedních dnů! Vyjeli jsme za národem, který BSE řekne o mnoho libozvučněji – szarvasmarhák szivacsos agyvelőbántalma. Mimochodem – uhádnete co znamenají ty dvě slova v nadpisu?


Jeli jsme v pěti – Myrna, Puják, já, Cubeek a jeho Světluška. Měli jsme v plánu absolvovat konečně seriózní výlet, abysme mohli ve stáří nudit vnoučata historkama až je budeme držet zuby nehty na klíně. Bohužel už o půl sedmé bylo jasné, že si musíme koupit gin, abysme nějak přežili pana průvodce, který byl sice naprosto dokonalý co se týče znalostí historických a geografických, ale na druhou stranu byl naladěn na 78 důchodce FM. Jak se to poznalo? Ať jsme byli kdekoliv, tak zmínil, kde je to nejlevnější, kde jsou záchody zdarma a že se máme držet v Maďarsku langošů.



V Maďarsku jsme se při první příležitosti trhli a šli okusit něco z maďarské kuchyně. Naučili jsme se základ – edeš je sladké (to znamená, že to pálí normálně), čemegy (lahůdkové – pálí to víc, ale pořád se to dá bez slz), čipoš (pálivé – druhý den ve znamení sraní žiletek) a vyrazili jsme do první hospody. Jedním slovem super! Člověk si připadá jako největší světák, když dá za jídlo 13000 těch jejich HUFníků a ještě si může dovolit 200 dýško. Krom toho, porce tam mají jak svině, vidět výraz anglické turistky, která vypadala na pasivní vegetariánku a aktivní anorektičku, když ji přinesli řízek o průměru 40 cm s decentním kopečkem bramborové kaše nahoře, se rozhodně vyplatí.



Zbytek dne byl proto ve znamení koulení se po památkách, které jsou tak nějak na jedno brdo. Druhý den jsme vyrazili do lázní, kde byla voda tak jak má být. 35 – 38 stupňů. To se koupu i já. Sice jsem měl silně žhavé chvilky a nevím proč kolem mě ten negr pořád sypal celer a zálibně se oblizoval, ale stálo to za to. Až na tu plíseň na stropě. Člověk zavřel oči a když je otevřel měl pocit, že je ta plíseň blíž a blíž. Podařilo se mě vypsychovat sám sebe natolik, že jsem zbaběle prchl z bazénu zpátky ven.



Pak už jen zastávky v jednom městečku kde je pět kostelů na jednom fleku a v Ostřihomi, kde jsem zjistil, jak to s těmi Maďary je. Podle mě je to strašně zakomplexovaný národ, který hledí jen do minulosti. Proč proboha staví sochu jak kráva, která má připomínat korunovaci nějakýho dávno mrtvýho Maďara? Proč mají po celém městě sochy hrdinů, kteří bojovali proti Turkům/Rakušákům/Němcům/Rusům popřípadě proti sobě? Ale jedno se jim musí nechat. Guláš mají perfektní.



Ještě jedna perlička z historie. My máme Praotce Čecha. To byl vedoucí výpravy, co si chtěl odpočinout na Řípu a pak už nedokázal přemluvit zbytek turistů aby zdvihli prdele, že je moře ještě daleko. Maďaři nemají Praotce Maďara, oni mají ptáka. Ano. Mají velkého ptáka, který když byl nahoře tak šli a až klesnul dolů, tak se zastavili a řekli tohle je Maďarsko. Vyložte si to jak chcete, ale podle mě jde o zesměšňování priapismu.



Malá porce se řekne kiči. Nikdy si to nezkoušejte na záchodcích vedle nějakého Maďara. Na ptáka jsou totiž hákliví…