…teče všude kolem. Je to tak. Včera jsem si to zase rozlil.


Je prostě neuvěřitelné, jak se svině smůla dokáže přilepit a nepustit. A přitom se jedná o zdánlivě nezkazitelné úkony, které zvládá i ten největší nešika. Například udělat si v práci čaj.



To se potom musí člověk ovládat, aby si boucháním hlavou do panelu nezničil účes nebo neupadl do deprese z vlastní neschopnosti. Může za to smůla, může za to smůla… tak jsem připraven…



V práci není konvice, takže opaření nehrozí. Ale jen na první pohled – máme tam takové ty bakelitové měchýře, co se obrátí vzhůru nohama a tečou. Buďto horce nebo studeně, podle toho co se zmáčkne. To zvládne i idiot. Voda se však musí do něčeho nalít, z dlaně nepiju od té doby co jsem s douškem pramenité horské vody spolkl i několik pulců a hovno vodoměrky. A tu je první problém – umýt hrnek! Může za to smůla…



Mytí jsem absolvoval téměř bez problémů – pokud nepočítáme uraženou hlavici kohoutku se všemi filtry. Může mi někdo vysvětlit, proč se dělají filtry s menším průměrem, než má odtoková jáma ve dřezu? Navíc, člověk je otupen a vůbec mu nepřijde divné, proč v hrníčku meje tři padesátníky (byla tma). Filtry jsem tedy poskládal do komínku a sáhl po papírové hygienické utěrce. Tu přidělával ke stěně nějaký diletant, neboť v okamžiku se stopadesát hygienických utěrek válelo po nezcela hygienické podlaze kuchyně. Může za to smůla.



Nalít vodu jsem zvládnul a čaj mi krásně voněl v kanceláři, dal jsem si ho k ruce, abych si vychutnal vůni skvělé polské Herbaty ekspresowe Assam. Co si myslíte, že se stalo, když mi zavolala Myrna? Ano, může za to smůla. Pracně udělaný čaj si vychutnala smlouva, mediaplán a vizitkář, kdežto TheGen mazal pro papírové už nezcela hygienické utěrky.



Věděli jste, že je hrušeň teplomilnější než jabloň? Já už to teď vím, a to díky osvětové kampani na džusech, které piju ke snídani místo čaje. Počkám si, až se smůla odlepí. Spolu s tiskárnou, pod kterou čaj nějak záhadně emigroval a úplně se vypařil.