Když jsou tisíce kilometrů daleko? Moc to nesedí, že? Asi bude něco špatně…


Těsně poté, co přílivová vlna zpustošila oblasti v jihovýchodní Asii, se po celém světě rozběhla další vlna. Tentokrát "bezbřehé solidarity". Lidé posílají smsky, Kofi Annan zaručuje, že miliarda zastaví umírání, kdo je dál – cítí s oběťmi, kdo je blíž – cítí oběti.



Nedá se říct, že bych to chápal nebo nechápal, to se prostě vymyká. Ano, televizní masáž v podobě zěběrů hromad mrtvol a srdceryvných příběhů, popřípadě domácích videí,těch magorů, kteří měli to štěstí a přežili. Noviny nezůstávají pozadu – opět srdceryvné příběhy, aukce obrázků dětí, které přežily a tak dál pořád dokola.



Eh… Člověk by musel být hodně otrlý, aby to s ním nepohnulo. Jenže… neměli všichni postižení domorodci vlastně štěstí v neštěstí? Když si vezmeme to kvantum peněz, odečteme nezanedbatelnou částku, která skončí v kapsách místních bossů, stejně něco zbyde na pomoc. Navíc jde většinou o turisticky exponované oblasti, u kterých je zájem o co nejrychlejší návrat k normálu. K tomu všemu připočteme vychcanost (předpokládám, že není jen u nás) a peníze se najdou určitě i na opravy toho, co poškozeno vůbec nebylo.



Počet obětí je alarmující, ale kolik má na svědomí smrtící vlna a kolik lidská blbost převlečená za zvědavost? Podle mě je to tak půl na půl… První vlnka byla něco jako atrakce a nikdo z čumilů nepočítal s tím, že za ní následuje třímetrový schod vody, který bude asi to poslední, co v životě uvidí.



Jedno malé srovnání. Dárfúr. Oblast v Súdanu, která má smůlu, že tam turistů moc nejezdí, Lusitanii tam nikdo potopit nemůže a jako na potvoru žádnej Pearl Harbour v dohledu. V posledním roce tam zemřelo přes 300 000 lidí, každý měsíc umírá deset tisíc dalších. No jo… jenže, co je komu do Súdánu? OSN se k tomu vyjádřilo, EU k tomu dokonce přijala usnesení! (čtvrté odshora) Já být ozbrojencem, tak si naseru do kalhot a jdu odložit kalacha, jak mě to vyděsilo. Ale nic víc se neděje, žádná sms sbírka, prostě ti lidé mají smůlu, že jsou asi nefotogeničtí.



A nemusíme chodit daleko. Spousta postižených si určitě přeje takovou úplně malinkou tsunami u nich v ústavu, kterej je v desolátním stavu, ale zase – není vidět. Drtivá většina lidí si radši zabarví modré okénko u položky lidská solidarita smskou do Asie, ze které zbydou opravdu potřebným halířové částky. Nepíšu to proto, že bych byl jiný – já si to políčko barvím výcvikem slepeckých psů. Ale aspoň párkrát za rok vidím, na co jsem přispěl. A docela mě to hřeje.



Jo a všichni, kdo jste ještě neposlali, tak spěchejte! Za chvíli začíná Superstar 2! Tak co nějaká další Aneta, anebo Nonametámil?