Ach jo. Asi budu muset pro páteční příspěvky vymyslet nějakou novou rubriku. Třeba příběhu z lihu a kapradí. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, leží vzpomínky na včerejší den. A v něm… Rákosníček? Bože…


Včerejší setkání našeho klubu kumpánů zažilo dvě významné premiéry. Nejprve Cubeek. Přišel nám představit slečnu, aby viděla, že se o něj nemusí bát, protože žádné alotrie nevyvádíme. Naštěstí ji odvezl už půlnočním rozjezdem, takže neztratila iluzi party hloubavých chlapců, kteří přemýšlí jak pomoci, tak kde je potřeba. Druhá premiéra byla taky ženského rodu – Daff pozval jistou slečnu s deathmetalovým příjmením, aby si dohodli nějakou tu lyžovačku.



A zrovna když tam byly dvě baby, tak já jdu bez Myrny. Ta totiž měla významnou společenskou akci. Poslední věta mi pořád zní v uších – Nesmím se ožrat, nemá mě tam kdo hlídat. Měla pravdu alespoň z půlky, nikdo ji tam opravdu nehlídal.



Popisovat co se dělo asi nemá smysl, protože jsou to povětšinou plytké a ničím nezajímavé historky, které se sem vůbec nehodí. Vzpomínám si však na jednu, která se trochu vymyká, protože podobnou kratochvíli jsem naposledy provozoval na základní škole. Princip je jednoduchý – z cigaretové dutinky Destila se povysunula vata, naslinila a hodila nad sebe. Při troše šikovnosti šel udělat krásný viselec, a tam kam nedosáhla školníkova štětka ani školník, visel i přes rok.



No a tohle mě napadlo, když jsme likvidovali následky Daffovy nepozornosti – nevšiml si, že mi lije pivo do sklenice, kterou já už dávno držím v ruce. Naštěstí měl FF po ruce spoustu papírových kapesníčků (SAKRA!!! proč chlap nosí spoustu papírových kapesníčků?!) a ty po namočení měly stejnou konzistenci jako výše zmiňované destilky. Jenže váha namočených šnuptychlů znemožňovala delší pobyt na stropě, až se do toho vložila hvězda večera Daff. Zatímco my jsme dělali žmolky, on vsadil na plochu a povedlo se. Apatický číšník si do konce večera ničeho nevšiml, jen lituju, že už tam nebyl foťák.



Když jsem dorazil domů, Myrna, která měla závazek o neožrání stále ještě doma nebyla, což věštilo jediné. Připravil jsem kbelík k posteli a se sedmi pivy se snažil kosit. Teroristy v America´s Army. Z toho jsem byl vyrušován telefonáty od FF, který měl dostat Daffa do rozjezdu. Daff prý měl tendence ujíždět na spořitelnách – zvláště stavební mu učarovala a i já jsem na pozadí projíždějích aut slyšel jeho "lištičky….. spousta malejch lištiček!!!!"



Jo a příště si musím vzít v pátek náhradní volno. Pod očima nemám pytle, to jsou přímo šourky, takže až narazíte na kokota v kanclu buďte shovívaví. Možná se tak narodil, možná je to rum.