…přicházejí… však to všichni znáte. Anebo si to jen myslíte – tuhle jsem chtěl tuhle zpívat a došlo mi, že některá slova už lehce pozměňuji. A některá si nepamatuju vůbec. Tak šťastný a veselý i Alzheimerovi…


Je fakt, že dlužím spoustu věcí – chtěl jsem psát o Krétě, mám tu super fotky z narozeninové akce, ale prostě se nějak nestíhá. Ale jak říká Iceman – Sliby se maj plnit o vánocích. Takže nic z výše uvedeného tu nebude, bude tu jen popis přípravy na Štědrý den.



Už to, že to vyšlo tak blbě na pátek věštilo nepříjemnosti. Každý čtvrtek se totiž scházíme s kumpány a Myrnou a plánujeme dobytí světa. A až si jednou ráno někdo vzpomene jak to bylo, tak jste všichni v hajzlu. Všichni!



A tak i v době, kdy Marii už praskla voda a porodníci přemýšleli jestli pozvat Císaře, jsme si šli posedět do hospůdky. Romantické posezení se zvrtlo v okamžiku, kdy nás nalitý číšník vyhodil s tím, že zavírá a my jsme si šli sednout jinam. Po cestě byla jedna z památných hospod, kde jsme v dobách bouřlivého mládí hráli Bolívii, dělali si dredy a boule na hlavě.



Jeden můj kamarád je totiž – když se napije – strašně agresivní a nenechá si to vůbec vymluvit (ještě jednou řekneš, že jsem agresivní a rozbiju ti hubu!). No a tak nějak jsme se pošťuchovali a připletla se nám do toho Myrna. Wrestling hadr – on ztratil rovnováhu, chtěl se něčeho zachytit, tak chytl Myrnu a obrátil ji hlavou dolů.



No a do téhle hospody jsme zapadli. A samože někoho napadl stupidní nápad dát tu Bolívii zase. Jestli někdo nevíte o co jde, tak je to hra, kdy se navzájem zkoušíme z historie této země, jejich zeměpisných zajímavostí a podobně. No a k tomu se hází krabičkou od sirek a kdo prohraje chlastá pivo. Férově jsme si stanovili cenový kurs 15 loků = 1 panák a mohlo se začít. Protože asi platí příměr štěstí ve hře neštěstí v lásce, měl jsem za půlhodiny tři piva a jeden velký rum.



Myrna na tom byla podobně a Cubeek mě začal opět kousat do ramene. Jen Daff byl střízlivý a ještě nás popichoval. Já jsem měl na něj takovej vztek, že jsem dostal škytavku. Velmi nepříjemná záležitost, ani cukr s lžičkou octu (© lunární kalendář u nás na záchodě) nepomohl. Nakonec jsem ji zahnal, jenže vzduch se nahromadil a chtěl ven, což se mu podařilo i s litrem jakési podivné směsi v níž hrálo prim pivo a dršťková polévka. Naštěstí jsem byl v tu dobu na záchodech, takže stačilo jen počlivěji spláchnout a hrálo se dál.



Abych nezdržoval – svatá noc, kouzelná noc. Myrna měla neustále schýzu, že ji tam někdo zná a dokonce mě přemluvila, abychom se tam ještě jednou vrátili. Dali jsme dokonce i společenskou hru Logik spočívající v hádání barev. Jestli někdy budete chtít vyhrát ve sportce, opijte mě do němoty a dejte do ruky tužku. Co zakroužkuju, to vyjde. Uhádl jsem totiž Myrninu kombinaci napoprvé, což je něco, co se mi ještě nepodařilo.



Takže příprava na Vánoce vyšla. Teď jdu strojit stromek a bojím se Silvestra. Je totiž taky v pátek a bojím se, abysme se na něj vůbec probudili.