FFWD!

Moje škodolibé já mělo dneska hody. A to den zdaleka nekončí! Úplně ho slyším jak se pochichtává a těší se na další soustíčko nedbaje pořekadla o tom cizím neštěstí… jak chodí po horách… nebo volá do lesa… však to znáte.

Hned po ránu jsem narazil na jednu veledůležitou gumu. Proti mě šel nějaký voják, který měl šálu. Guma nezaváhala ani na okamžik: "Čo je to vojine!?" "Hned si to sundám" "No ale hned, chci to vidět." Měl jsem sto chutí se zastavit a říct: "To je šála. To je šála" ale pak jsem radši pokračoval. Není nic horšího než drsná guma. Zamaže celej papír a nic neudělá.

No a potom přišel zlatý hřeb dne – Reportéra Tunu nabourala tramvaj. Tak Honzíku, doufám, že nezklameš! Dnes se budu dívat jen a jen na Novu, ale musíš mi slbit, že tam z toho bude reportáž.

Právě stojíme na místě, kde se včera mohla odehrát tragédie rozměrů, které si nikdo z nás nedovede představit. Od tohoto semaforu odjížděl stříbrný pasat, když v tom se vedle něj objevila tramvaj a jen díky duchapřítomnosti řidiče se nikomu nic nestalo. – střih na zástupce Dopravních podniků –"Jak se to mohlo stát?" "Mohlo." "Takže nevylučujete, že se tramvaje můžou objevit kdekoliv a kdykoliv?" "Ne." – střih na Tunu s blatníkem – Slyšeli jste sami – je neuvěřitelné, že nám takovou hrozivou skutečnost Dopravní podniky přes třicet let zamlčovaly. A kde udeří tramvaj příště? Může to být právě u vás! Jan Tuna, televize Nova.

"No tak to bylo opravdu hrozné, že Pavlo. Co tam máme dál?" "Dál tu máme léčku z křečků, povíme si jak je dlouhá kláda z hada a na závěr si ukážeme plíce lvice." "Tak to se máme na co těšit – zůstaňte s námi."

Moje slova.

Nedalo mi to a ještě jsem se musel vrátit k mistrovu slovnímu spojení "Koukal jsem jako puk". Myslím, že se má ještě co učit – první fotka z blesku a druhá odsud. Tedy… naopak. Poznali byste to?