Na státní svátek se především slaví dávné události provedené dávno mrtvými lidmi, aby živi uvědomělí lidé nezapomněli a všichni ostatní měli volno. Samozřejmě, že jsme si uvědomovali a nezapomínali a na houby jsme kvůli kocovině ze středy šli až v pátek.


Původně jsme chtěli jít jen s Myrnou a Pujákem, ale nakonec se nám podařilo přesvědčit houbové panice Cubeeka a FF, aby šli s námi. Dostali instrukce a ráno v 6:15 měli čekat na nádru a pak s námi vyrazit směr Jimramov. Vůbec nevím, proč si Myrna vzpomněla zrovna sem, ona sama to odůvodňovala tím, že jsem ji kdysi básnil, jaké jsou tam krásné lesy. Byl jsem tam sice jen jednou, ale znáte to, když spolu lidi začínají chodit, tak nakecají píčovin…



Už na začátku se ukázalo, že všichni vzali cestu vážně. Cubeek měl košík (sice z Alberta, ale budiž) a FF ferneta. Později jsme ho podrobili křížovému výslechu, protože se nám všem zdálo, že má nějaké podivné psychedelické účinky, ale dušoval, že ho koupil v nějakém výprodeji a že do něj nic nepřidal. Cesta tam proběhla poměrně v klidu. Dokonce jsme měli to štěstí, že jsme jeli s nějakým místním Petrem Novotným, který neustále vykládal neuvěřitelně vtipné historky, takže se autobus pořád otřásal výbuchy smíchu. Jeho smíchu. Za dvacet minut cesty jsme věděli, že jednou vypil bez trošky vole dva litry rumu, nekecám, počkej a pak jsem šel za ní do pokoje. Ty vole já jsem druhej den chodil jak kdybych tam měl lopatu na štorc, chápeš vole, mě bylo sedmnáct jí třicet ta za to uměla vzít ***výbuch***



Jimramov byl opravdu takový jak napovídá jeho název – a je mi úplně jedno co si představíte! Ihned jsme zapluli do lesa a hledali. Houby rostly, sice žádné mladé do octa, ale aspoň se koše rychleji plnily. Každou hodinu jsme museli dělat porady, protože to tam nikdo neznal a nechtěli jsme zabloudit. Neměli jsme totiž žádného Jeníčka a zrak se horšil s každým douškem.



Nejhorší situace – nebál bych se to nazvat stav nouze, nastal brzo po poledni. Puják hledal se mnou, jenže se nějak nešikovně vyklonil z kapsy zrovna když jsem se nedíval a… Nebyl tam. Bohužel jsem to zjistil až po výstupu jakési kameny poseté stráně, takže šance, že ho najdeme se blížila k nule. Navíc, oči přivyklé na hnědou barvu nedokázaly reagovat na žlutou, zvlášť mezi žlutým listím. Naštěstí – FF dokázal pravdivost úsloví: "Zavři střízlivého FF a litr fernetu do místnosti a zhasni. Po chvíli rozsviť. Bude tam prázdná flaška fernetu a střízlivý FF." a Pujáka našel. Na následující fotce vás všechny zdraví a zároveň ukazuje, jak vysoko skáče jeho pes.


Herr Pujak


Teď to trochu zrychlíme, houby, odjezd, Brno, Daff. A stop. Daff se nám vrátil z Egypta a krom toho, že si po rozmluvách s moudrými Araby chystá udělat pilotní průkaz, přivezl si i vodní dýmku. Tak jo – udělala se smaženice, žralo se a bafalo. Myrna brzo nevydržela námi pronášená moudra a šla spát. No a my jsme stlali rozumem dál. Témat bylo hafo – v televizi šlo Peříčko a pak hned nějaká ta erotika. Bylo zajímavé sledovat Jiřího Pomeje v Pěříčku. Vlastně bylo zajímavé sledovat cokoliv…:-)



Daff si sice dýmku už dávno odnesl, ale něco nám tam nechal a my mohli trochu nahlédnout pod závoj, který zasírá nenávist arabů k Západní civilizaci. Troufám si tvrdit, že jsem přišel na to, proč nás nemají rádi a kde kují pikle. Ano Daffe… sice jsem v Egyptě nebyl, ale močení prdelí už jsem zažil taky…