Dvě hodiny po půlnoci
- 1 listopadu, 2004
- Posted in Zn@vín
- Write comment
To už všichni spí! A když někdo nespí, tak ho uspíme.
Tak takhle nějak to určitě bylo při skladbě sobotního porgramu na ČT1. A buďte rádi! Shlédnout dílko Podivná smrt Niny Chereauové při nějaké činnosti vyžadující soustředění, pak dojde zcela jistě k mnoha zraněním. Já jsem si u toho jen stříhal nehty a teď mám o padesát procent horší psací schopnost, protože mi usínající nůžky zabraly příliš mnoho nehtové hmoty. A to jsem na ně řval Nehte toho!
Stručný děj je následující. Neskutečně pomalý záběr zabírá prostřený stůl, kde sice ještě není jídlo, ale krvavé cákance ano. Po dvou minutách dojede kamera ke zkrvaveným nohám, za dalších třicet sekund vidíme nahá kolena a jedeme dál! Bohužel v čase 2:45 začíná nějaký hadr, takže z mrtvoly vidíme jen nic. Hlavní hrdinka Ariel je v doprovodu statných mužů v bílém dopravena do blázince, kde si ji po deseti letech všimne doktor a ve chvílích, kdy nemá krev v penisu si uvědomuje, že vraždu možná nespáchala ona. Bohužel než dojde k jakémukoli duševnímu či tělesnému splynutí, Ariel prchá.
Pokusil se ji totiž znásilnit dozorce, kterého zabila a vzala roha. Jen k tomu znásilnění – spíš to připomínalo tahanici důchodců o poslední bůček v Lídlovi. Jen místo bůčku dosaďte první knoflíček u košile. Ariel se v pohodě dostává do rodného města, zajde k tajemnému knihkupcovi a bloumá. Doktor ji odhalí a snaží se spojit s její matkou, která – jak se zdá – je klíčem k záhadě. Mezitím je jim na stopě posedlý komisař, který je hraný neskutečně staticky. Takhle jsem vypadal já na zkoušce z managementu, co to ale dělá ve filmu?
Dále by měl film dostat asi spád, jenže bohužel se to nedaří. Vše je totiž neskutečně pomalé. Doktor krokem uniká špiclovi, koukne pomalu na hodinky a na ně mu ukápne krev. Podívá se odkud a kápne mu to na brýle. Sundá si brýle a podívá se nahoru bez nich a… vidí ruku. Tady by měla hudba gradovat, svěrače se třást a studený pot tancovat na zátylku, jenže místo toho houslista houslí úplně stejně jako v záběru s holkou jezdící na kole. Jediné o co se bojíte je to, abyste si nevykloubili čelist při zívání.
Nahoře je mrtvola, další mrtvý je pak knihovník. Tuto postavu jsem vůbec nepochopil, ale možná to byl záměr. Ono vůbec se to tváří strašně tajemně, jenže tajemnější byli i Křemílek a Vochomůrka když strašili kukačku co dělala Kruciš! Nefunguje to kvůli toporným hercům, potiché nehodící se hudbě a hlavně příběhu, který se už pomalu blíží konečně do finále. Doktor dostává pozvání do vily, kde se stala první vražda. Jde tam, všechno je naaranžováno stejně, pět minut sleduje cákance krve na zemi aby nakonec zjistil, že Ariel je Čachtická paní, její matka je její dcera, a že opravdu vraždila Ariel. To ovšem přitroublým policistům nedokáže vysvětlit a ocitá se v blázinci.
U tohohle hororu jsem se lekl jen jednou. To když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že to má jít ještě hodinu. Krve by se ve mě nedořezal…