Poslat. Chci se jen poslat. Je to tak těžký? Vždyť jsem na poště…


Bože… příště až budu chtít jít na poštu nebo nějakou podobnou instituci, tak mi připomeňte, ať se nadopuju lexaurinem, nebo aspoň narvu tabákem. Můj bezkonfliktní výraz v obličeji a vzezření vyrovnaného seladona je pro úřednice zmiňované instituce něco jako červený hadr. Jinak to prostě nechápu.



A přitom jednoduchá situace. Jdu poslat balík, který jsem dokonce sám zabalil. To samotné už je malý zázrak, protože balení čehokoliv je pro mě utrpení. Donesu ho na poštu a postavím se k okénku. Náladu nezkazilo ani pršení a zima jak v morně – jdu přece poslat balík! Úřednice na mě koukla a dala mi provázek. Patrně si můj připitomělý výraz vyložila špatně. Začal jsem ji ujisťovat, že se cítím dobře a že by mě asi stejně neunesl, ale byl jsem hrubě přerušen. "Na balík! Kvůli manipulaci!"



OK, žádný problém, ještě mašličku, tááák a je to. "Chcete to obyčejně?" Asi myslí balík, tak jsem spolkl horký vosk a pokrčil rameny… "Asi jo…" "Dvacetšest" Až doteď to bylo jakžtakž. Paní se excitovala až po nevinné otázce, kdy jsem se ji zeptal, jestli nedostanu náhodou nějaký papírek, jakože jsem ji ten balík dal. "Dyctetochtěl obyčejně?!!! Nemyslete si, že budu něco stornovat!" To jsem ji odvětil, že si samože nemyslím, ale že papírek chci.



Mrskla po mě podacím lístkem a začala vztek vybíjet na razítku. Na jeden rozmach orazítkovala i pět obálek na sobě! Přišel jsem k okýnku a tři minuty jsem byl přehlížen. Pak začala nanovo, že prý jsem to chtěl obyčejně. Vysvětlil jsem ji, že jsem nevěděl, že obyčejně = bez papírku a tím jsem u ní spadl na úroveň něčeho, co se lepí zespoda na židli. Koukla se na mě přesně jak na to výše zmiňované a prej, že je to jasný. "To je jen nějakej váš slang, taky byste nerozuměla, kdybych teď říkal jen ROFL" "Jenže já žádnej ROFL nechci!"



Doufám, že ten balík dojde. A souhlasím s Katem, který už kdyi prohlásil něco ve smyslu "Ostatně soudím, že menstruující ženy by neměly pracovat" Anebo by měly mít na sobě nějaký nenápadný náznak toho, že jednání bude poněkud složité a konfliktnější než obvykle. Přimlouval bych se za pokrývku hlavy v podobě vložky. Křidélka by mohla plnit funkci ochrany uší v zimních měsících.



I když… také jí musím v něčem poděkovat. Zítra jdu k zubařce a už se nebojím. Je tu sice jedna možnost, ale na tu radši vůbec nemyslím. Ostatně – zítra budu váš! Oteklej, obolavělej, nasranej a krvácející!