Všímaví si možná všimli, že jsem trochu mimo mísu, ale co. Nevšímaví si toho nevšimli. A navíc, kdybych se rozhodl obětovat za vaše hříchy, tak nemáme ještě ani rok 30. Takže vyfičte hledat kometu, tři intouše s vozejkem plným dárků, fotbalistu Josefa s jesličkama a nadpisu si nevšímejte.


A čeho se ten nadpis týká? No… začnu asi trochu zeširoka. Znáte Káju Maříka? Já si myslím, že určitě ano. Taková ta knížka, kde krásný chlapec umí hrát na klavír a nakonec si vezme krásnou holku, která na klavír hrát neumí. Klasika.



Já už jsem to četl snad pětkrát, většinou o zkouškovým nebo před státnicemi, když už člověk dělal cokoliv, jen aby se nemusel učit. Znáte to, doma se všechno blýská, prach má utřený prach, rybenky vyčištěné zuby a mravenci malé víceúrovňové křižovatky se semafory. Ale to učení se prostě samo nenaučí. Naštěstí byl po ruce Kája Mařík a jeho pět dílů plus další dvě nastavované kaše.



To už na pár hodin vystačilo a já jsem se znovu ponořil do perverzního světa autorky vydávajícího se za autora, kde se proháněli černoocí klučíci, tety kovářky, zlatovlasá poupátka a podobně. Vždycky mě zajímalo, co by dělal Kája teď. Zmiji po hlavě by bacit nemohl, za to by dostal flastr. Vojta Brabenec by nejspíš kouřil trávu, pana faráře by čekal soud za pedofilii a Zdenička by byla nevinná maximálně do stránky padesát šest.



Jediné reálnější postavy, které by snesly i současná měřítka, byl dekadentní Ládínek, který se nakonec uchlastal (nebo uhulil) a pražské štětky. Stejně mne zajímalo, jak Kájovi teta domovnice vysvětlila, cože po něm vůbec chtějí, když mi přišlo, že do stránky 253 snad Kája penis neměl.



No ale abych se dostal k věci. V té knížce je spousta slov a slovních spojení, které už moc neslyšíme. Třeba biřkle. Došlo mi, že je to něco masového a levného. Pochybuji však, že se někdy dočkáme MacBiřkle s plastikovým krucifixem jako dárkem. Něco by se však zachránit dalo.



Například "na sto honů". Teta kovářka byla slyšet na sto honů. Jako nové použití, kterému by rozumněla i teenmládež bych to navrhoval jako hodnocení pornofilmů. Aby se vědělo… Určitě by si znalec – onanista koupil spíše film, který vydrží na sto honů, než na tři, to dá rozum. Jen to ještě prosadit…



Anebo "Komu není shůry dáno". Už jsem zaslal dopis na pražskou rabínskou obec, jenže tam jsou teď nějaké techtle mechtle s předsedou a délkou jeho kotlet, takže na mě asi zapomněli. Chtěl jsem, aby sousloví nějak zakomponovali do svých knížek, třeba ve tvaru "Komu není shůry dáno, tomu nebude obřezáno".



Na záchranu však takových spojení čeká hodně. A času ubývá. A kapacity ztrácí cennou energii malichernými překlady pro různě tělesně postižené menšiny. Viz poslední: "přišel k tomu jako slepý k houslím" přeloženo pro sluchově postižené: "přišel k tomu jako hluchý k baterce".



Držím palce!