Ano, správně tušíte, další díl čtvrtečních seriálů s názvem Ruma chňapni, ať jsme trapní opět pokračoval. A to jsme si ze začátku dávali strašný pozor, aby se to nějak nezvrtlo. Nejsem schopen si vzpomenout, kdy to nabralo špatný směr. No… k vysvětlení by asi postačila jen první čtyři slova předchozí věty.


Z dalšího setkání s Daffem a Tím, který kouše do ramene jsem měl trochu obavy, protože jsem se doma omylem posypal provensálským kořením a nevěděl jsem, co to udělá s kamarádovým apetitem. Přišel jsem trochu později, ale přesto jsme našli místo u Pegasa, kde jsme začali rozebírat německou filozofii konce devatenáctého století. Tj. kecali jsme o Nietszschem.



Po pár kouscích jsem dostal nápad jak se zbavit tzv. nedomocků, což je minimální množství tekutiny asi v deseti lahvích. Kamarádi byli pro, a tak jsme se poprvé (ale ne naposled) přesunuli k nám domů. Trochu mě překvapil reflex onoho kamaráda, který jakmile vstoupil do cizího bytu, položil otázku, jestli si může sundat kalhoty. Pak se už každý chopil lahve, která se mu nejvíc líbila a čekalo se na Myrnu. Ta totiž měla firemní mehehe, takže ji tři polonazí opilí chlapi nemohli určitě překvapit.



Myrna ale překvapila nás – z rozjezdu vystoupila i se svou šéfovou, a že mají ještě chuť někam jít. Něco mi říkalo, že to dopadne špatně, ale mluvilo to hrozně potichu a venku už hřmělo. V nonstopu jsme byli představeni a my s Dafem jen mlčky sledovali, jak se náš kumpán snaží dobývat srdce Myrniny šéfové. Upřímně řečeno – šel na to špatně.



Jestli chtěl dobývat, tak ji neměl lechtat na chodidle přes podrážku u boty a pak sedět v depresi, že nereaguje. Také líbání nohy nepatří k obvyklým seznamovacím praktikám. Mě doma učili podat ruku. Nevím, jestli k nim někdy pojedu, tak si asi umeju nohy Savem – co když mě bude chtít představit rodičům? Také synchronizované zavazování bot nedpoadlo nejlépe. Místo smyčky tam vznikl jakýsi dred – a to jsme ani neměli svíčku!



Prostě klasický večer, kdy ráno – pod lavinou vzpomínek – snídáte vlastní pěst a snažíte se probudit do něčeho lepšího. Ani okřídlené "štípni mě, jestli se mi to nezdá" se nemusí říkat, žaludeční šťávy štípou až u ohryzku.



A ponaučení taky žádné nebude. To by bylo mlácení prázdného lámy. Nebo tak nějak…