… nemáte kapku vody? Já mám takovej hlad, že bych u vás přespal.


Kdo si přečetl minulý příspěvek, ten se bude chytat trochu víc, kdo to nečetl, tak zařve "poštěvák" z plných plic. No… omlouvám se za poněkud šokující začátek, ale co by člověk neudělal pro to, aby se to rýmovalo, že? Navíc jsem si vzpomněl na jednu velmi oblíbenou hru, kterou jsme hrávali s kamarádem Novákem a panem ředitelem Z na gymplu. Spočívala v tom, že se postupně vyslovuje slůvko poštěvák a další v pořadí ho musí říct víc nahlas. To byste nevěřili, kam až sahá apatie učitelek a kolik decibelů dokáže utlumit třídní ruch. Soutěž to byla velmi prestižní, kdo prohrál, byl debil. A to až do příští hry přátelé! Takže často i deset minut!



Ale to jsem se dostal trochu mimo. Menší připomenutí – už to vypadalo, že přijdu pozdě do práce, když tu najednou mě zastavil kolega a vše se v dobré obrátilo. Myrna sledovala moje barvité vyprávění s otevřenýma očima a po kontrole integrity řitního svěrače mi i uvěřila. Kéž by se to stalo zas…



Další den jsme šli opět tak nějak na knop a myšlenky zabloudily i ke šlechetnému kolegovi. "Tak sleduj černýho pežota, třeba zase pojede." Bohužel auta vyjížděla z kýčovitého pozadí z vycházejícím sluncem, a tak nebylo moc vidět. Když tu najednou… jedno auto vybočuje, ignoruje zákaz zastavení a vjíždí pomalu na chodník! Barva tmavá, "Myrno, jdem!"



Nacvičená akce, Myrna hází dekolt do okýnka, já nasazuju úsměv číslo 5 a beru za kliku. Zamčeno – nevadí, usměju se dovnitř a vidím evidentně vyděšeného dědka, co si chtěl koupit cigára a zase jet. Asi si to rozmyslel, protože dává za jedna a rychle mizí. Trapas.



Lidi ze zastávky vše nevěřícně sledují. To nás nemůže rozhodit. Zatváříme se jako Liga pro ochranu místa chráněného značkou Zákaz zastavení a nastupujeme do trolejbusu. Začíná další krásný den… Levou, TheGene, levou!