Cestou tam nám přeběhla černá kočka přes cestu. Tedy skoro – byla černobíle mourovatá. A ještě ke všemu ji těsně před příkopem sejmul před námi jedoucí řidič. Takže asi remíza: Štěstí – Neštěstí 1:1. Z pohledu kočky ovšem jasný debakl.


Po dvou dnech vysokohorské turistiky jsem se rezolutně zasazoval pro to, abysme se podívali i do středisek, které leží v trojciferné výšce. A protože bolest nohou postihla i ty dva statečné Meresjevy, kteří by vylezli kamkoliv s čímkoliv, jelo se na hrad.



Nebo na zámek? Oni v tom měli bordel i Slováci, protože někde bylo Oravský hrad, někde Oravský zámok. Kamarád Novák chytře ušetřil penízky za parkovné, abysme to potom mohli roztočit a zaparkoval kdesi na polní cestě hned vedle čtyř individuí kuchtících cosi na plynové bombě. 30 Sk se může přece kdykoliv hodit.



Jediné co si z prohlídky pamatuju, bylo 630 schodů. Sice se tam predvadzela prava slovenska zabavna hra zo stredoveku, která mi připomněla Novoty. Taky jsem se nezasmál. Anebo obraz šlechtice ze šesti prsty. Super, malíř se ožere a za sto let se z toho dělá záhada. Ale víc z toho ze mě nedostanete. Jen ty schody…



Pak byly v plánu termální lázně. Jedny byly odmítnuty, protože stály 100 Sk a byly plné důchodců. Za tu cenu? Kdo by tam lezl! Jeli jsme tak jinam a koupali se za krásných 150 Sk a důchodců si nevšímali. Fakt bych nevěřil, že se někdy budu koupat, když je venku patnáct stupňů a prší. A ono to jde! Když má voda čtyřicet…



Večer bylo přátelské posezení se slečnou domácí, její matkou a borovičkou. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, mimo jiné i to, že už rostou houby. To vnuklo nápad většině našeho týmu a i poslední den pobytu byla naplánována procházka. Byla sice krátká, a tak jsem námitek neměl, jediné co se zvrtlo bylo počasí.



Myrna vytáhla pláštěnku, Novák jakýsi Hightech návlek s otvorem pro moč a batoh a já svou bundu od Vietnamců, kterou jsem doufal, že vytáhnout muset nebudu. Je totiž tak skvělá, že jsem se styděl zato, že se mí společníci budou cítit poníženi. Posuďte sami – barva růžová, zelené proužky jen v místech, kde je zip na odepnutí rukávů. Váha skoro nic v suchém stavu. Skvělá technologie Water in. Prostě špica.



Během hodiny nasákla asi tunu vody a její primární vlastnost, kvůli které jsem si ji bral – tedy nepromokavost vzala za své. Už jsem pochopil jak prohráli Amíci ve Vietnamu. Neměli pitnou vodu! Kdežto vietnamskému partyzánovi stačilo napustit si bundu a už měl vystaráno o čtrnáctidenní zásobu vody včetně každodenní sprchy.



Pršet už nepřestalo, tak jsme nastoupili do auta a vyfičeli směr Česká republika. Během cesty se už nic zvláštního nestalo, nepočítám-li grilované kuře z Tesca, které mělo stejnou vůni před i po průchodu trávícím traktem.



Když to shrnu kolem a kolem, tak příště musíme jinam. Tady už jsme všechno prolezli, baču viděli, halušky ochutnali. Novák tam nechal kupu, Myrna čepici a já iluzi o skvělé kondici. Poctivý nálezce je vítán pouze u druhého a třetího uvedeného.