… my na to jednou zajdem!
- 14 května, 2004
- Posted in Wortwörtlichdurchfall
- Write comment
Pravil jednou kamarád, který pracuje u policie. Bavili jsme se ten večer o různých věcech, ale tato věta byla vyřčena po debatě o nutné sebeobraně. Bavili jsme se o tom, jak zloděje načapaného v bytě můžete jen vyhnat, ale už nic víc a podobně. V případě, že ho zvalchujete, tak má najednou víc práv než vy. A poté následoval výše zmíněný povzdech.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem si četl různé ohlasy na vraždu Nicka Berga. Ať už to byl Kostěj nebo Ozogan, tak jsem při čtení cítil, jakoby autoři tento čin sice odsuzovali, ale zároveň dávali najevo, že on si za to vlastně může nebo že za to můžeme vlastně všichni, protože nechápeme tu druhou stranu mince. Možná to je jen můj pocit a špatně jsem to pochopil.
Míra "humanizace", kdy se automaticky počítá s tím, že nepřítel přejde na naši úroveň uvažování mi totiž přijde úplně zcestná. Evropská unie má plnou hubu keců o míru na Blízkém východě a přitom neexistuje účinná kontrola prostředků, které jdou do Palestiny. Eura pak někdy skončí na fasádách domů spolu s rozmetaným autobusem. OSN odsuzuje, vydává prohlášení, kilometry deštných pralesů jsou vykáceny kvůli rezolucím, které jsou na nic. Ta samá OSN totiž umí jen pozorovat. Nizozemští vojáci v Srebrenici si mohli jen dělat čárky, kolik konvojů s muslimy míří za město. Stejně tak ve Rwandě – vojáci modrých přileb můžou jen pozorovat jak jsou jejich zbraně používány – oni sami je použít nemohli.
Jediní, kdo něco dělají a jen nekecají jsou obě dvě velmoci – USA a Rusko. Rozdíl je jen v jednom. USA jsou více vidět, invaze do Iráku se stala perfektním nástrojem pro papíry "těch, kteří jsou intelektuálně na výši". Píše se o "hrůzných masakrech na civilistech" – jak rozeznat civilistu od vojáka, když vojáci v Iráku žádné uniformy nenosí? Rusko je na tom líp, o něm se nepíše. Chtěl bych vidět, kdyby Američané udělali s Fallúdží to samé co Rusové s Grozným.
Nebudu to tu dlouho rozebírat, hodím sem jen něco, s čím plně souhlasím:
Zdá se mi, že teroristé testují kvalitu naší civilizace. A zdá se, že jejich test byl úspěšný. Zatímco medializace roztrhaných lidí a videová poprava opět posunula laťku výše, naše civilizace zůstává u svého slovníku: třináctiletý spratek s kalašnikovem je dítě, terorista je vlastenec, irácký vězeň je ušlechtilý nevinný a oběti na náměstích jsou normální oběti. Každý Izraelec je válečný štváč, každý Američan je vrah a každý bachař v Iráku je dement. Závidím Al Kajdě a Palestincům tak mizerného soupeře. Jestli se svět nesebere, podlehne.
Nevím ani proč to sem píšu. Asi proto, že při dívání se na zprávy či při čtení různých komentářů se mi nebezpečně zvyšuje tlak. Tak teď ať se tlak zvyšuje někomu jinému.