Někdo tu četl knížku. Dobrou knížku. Knížku o budování. Budování napětí. A začal se podle ní řídit. Ne v pohádkách pro dceru. Ne v baru pro kumpány. Ale v televizi. V NAŠI televizi…


Já mám na Honzíka Tunů prostě štěstí. Kdykoliv si zapnu Televizní noviny, tak je tam s nějakou reportáží, co vezme u srdce. Nevím jak vám, ale mně vždycky vezme pořádnej sraženej chrchel a vrzne mi to mezi chlopně. Naštěstí patřím k těm, kteří mají rok narození začínající šťastným číslem 197, takže jsem to zatím vždycky ustál. Ale… jak dlouho ještě?



Včera tam byl s reportáží o vraždě učitele ve Svitavách. Politováníhodná záležitost, samozřejmě, ovšem v podání Tuny komedie. Budu to reprodukovat jen přibližně, ale bylo to podobné: Obyčejná škola. Stejná jako tisíce dalších. Učitel před důchodem se obléká a jde do práce. Jako každý jiný den. Vchází těmito dveřmi a jde učit. A tak dále, však to znáte – zápletka, vyvrcholení, konec. Menší slohová práce s použitím základních pouček pro vyvolávání napětí. Krátké úsečné věty, delší pauzy. Jen jsem čekal, kdy Nova zařadí animaci s nebohým učitelem, vedle kterého se budou objevovat postupně houba, připináček a nůž, který se červeně přeškrtne.



Mým snem je, že svůj talent hodí pan Tuna do pohádek. Vždyť si to představte – dítka by ani nedutala a sledovala televizi se zatajeným dechem. Maminky by musely v pravidelných intervalech mačkat hrudníčky a udržovat plíce v chodu. Tak třeba O červené karkulce:



Byl pátek. Pro Červenou Karkulku den jako každý druhý. Oblékla si červené šatičky a botičky, do košíčku dala chléb a mléko a vydala se přes les k babičce. Sama. Jenže to byla chyba. V tomto houští na okraji lesa byl kdosi schovaný. A ten kdosi na Karkulku čkal. Byl to vlk. Když Karkulka došla až do těchto míst, vlk zaútočil. Boj byl rychlý a nelítostný. Naivní Karkulka nemohla odolat připravenému brutálnímu verbálnímu útoku a podlehla. Vlk se dozvěděl co potřeboval. Kde bydlí babička. Vydal se tam. Upozorňujeme diváky, že následující věty jsou poněkud drastické. K paní Karkulkové starší se vlk dostal tímto oknem. Stará paní byla uvázána na lůžko a nemohla se útočníkovi bránit. Podle krevních stop na zdi můžeme soudit, že první útok byl nezvykle brutální. Nad způsobem jeho provedení byli otřeseni i zkušení kriminalisté. Jenže to vlkovi nestačilo. Po činu si zcela chladnokrevně lehl do postele a čekal. Čekal na klapání botek. červených botek. A v sedmnáct třicet šest se dočkal…



Dál už je to notoricky známé – babičku s Karkulkou zachránil pořad Občanské judo, závěrečné děkovačky a upoutávka na další den (Otřesný případ pedofilního lišáka zneužívajícího Budulínka i s klíčovou větou "Povozím tě na ocásku…"). Tak co dočkáme se?