Tak jsem si říkal, že do nového roku vstoupím s úsměvem na tváři a myslí plnou kopretin, poletujících motýlů, veselých veverek a hřejivých slunečních paprsků. Jenže kytky zmrzly, veverky sežraly motýly a slunci jsem u prdele. Takže jak jsme čekali – žádná změna.


Už docela dlouho jsem nic nevypotil, protože jsem nic nevypotil. Však jste to viděli sami – kvalita klesající, stoupající počet minut bez klapnutí do kláves a stagnující přenos kyslíku. Bylo to období, kdy jsem prohlédl a povšiml si, že můj blog je jakýsi depresivní, neustále si na něco stěžuju apodobně. Navíc byl můj blog strašně neaktuální. Zatímco ostatní blogy už byly v Carrefouru, ten můj se vracel z konzumu Romance. Zatímco ostatní blogy přestávaly kouřit, ten můj ještě nezačal.



Začínal jsem chápat, že už nejsem sám, ale že se stávám členem velké komunity bloggerů, kterých je na světě stále víc a já můžu přijít a říct "muž neodmítne pomoc vdově v nouzi" a všichni mi pomůžou! Jak k tomu velkému dílu však přispět svým blogem? A tak jsem přemýšlel a přemýšlel a dumal a dumal.



A pak jsem dodumal. Tohle jsou prostě peachoviny a jak už sám název napovídá, nikdo po mě nemůže chtít jakékoliv cokoliv. Tím míň já. Takže jsem tu zpět a budu se těšit na vtipem_oplývající_komentáře k mým tragickým_textům_ze_života.



Jo mimochodem, umřela Heduš. To je špatná zpráva. Já mám boda. To je dobrá zpráva. Jen abych byl aktuální:-))))