Volal jsem po delší době jednomu kamarádovi z kolejí, říkejme mu třeba J. Vzpomněl jsem si přitom na jednu z mnoha příhod, které se prostě musely stát každému, kdo byl chvíli s J. v kontaktu.


J. byl zdravý muž. Sexuálně činný muž. Sexuálně velmi čilý muž. Bohužel pro něj (a blízké okolí), však neměl partnerku, která by jeho vášeň sdílela. Vlastně… neměl žádnou. Proto se musel uchylovat k různým náhražkám, které stimulovaly představivost a tím v zásadě omezovaly zbytnění varlat. Vedle obligátního porna a časopisů, objevil J. také chaty. Nikdy nám však nechtěl říct, jako kdo tam je, a tak se nám ho nikdy nepodařilo nachytat.



Až jednou. Byli jsme domluvení, že půjdeme do menzy, avšak v domluvený čas mne čekaly zamčené dveře a vypnutý mobil. Vztek nad výplytvaným kreditem v hlasové schránce a zvuk diskrétně klapající klávesnice mne donutil k odvážnému činu. Najdu J. v bezbřehém moři xchatu! Nebylo to však vůbec jednoduché. Nejdřív jsem si musel vytvořit identitu. Svátek měla Lucka, což bylo příliš obyčejné. Lutzka – to by si mohla dát nějaká "in" kočka!



Jenže J. nebyl k nalezení. Zkusil jsem jeho jméno, přezdívku, všechny Dominátory, Nadržené_kance, Opuštěné_koloušky a nic. A pak se mi stalo něco, co je k vidění jen ve filmech. Znáte to, obraz se rozostří a objeví se scéna z před půlhodiny, obraz se zostří a hlavní hrdina si v reálu vzpomene. Přesně tohle se mi stalo. Vzpomněl jsem si na rozhovor, ve kterém si druhý kámoš z J. utahoval: "Poslouchej a co jim tam jako říkáš? Jsem J., mám panděro, sedím u komplu celý den, nevyběhnu do schodů a chci tě? Nebo píšeš, že jsi atlet, sportovec a kosmonaut a tvoje sperma poletí do vesmíru?" Koukl jsem se na seznam a měl jsem ho – byl tam jeden Gagarin!



Samože jsem nemohl uvěřit tomu štěstíčku, ovšem když jsem viděl, že je v místnosti !!!!!!!!!!!(to kvůli top umístění  seznamu)nezávazně v Brně, byl jsem si jistý. Během deseti sekund jsem vypnul veškeré maskulinní obvody v mozku, snížil jsem iq na dvacet procent, nalakoval si nehty – prostě stala se ze mě sexy osmnáctka Lutzka. Jen co jsem vešel do místnosti a řekl jsem: "ahoj, je tu někdo z Brna?" gagarin zareagoval – správce gagarin zamkl místnost, správce gagarin vyhodil všechny uživatele z místnosti. A už jsem ho měla. Podle popisu bych ho teda nepoznala, ale jeho otázky byly také přesně zacílené. Kdybych nebyla připravená, asi bych se prozradil.



Za chvíli už jsem věděla, že chatuju s pohledným volejbalistou (v léte jsme asi třikrát plácali přes síť v rámci předvádění_zimních_špeků_prvačkám), který občas běhá (naše běhání se dalo přirovnat k pochodům smrti. Sice nás nikdo nehonil, ale ty strhané rysy) a plave. Já jsem nááááhodou plavala závodně, byla jsem černovláska s vlasy po ramena z Lesné. Gagarin ihned zabral – že to je prý kousek a kam chodím do bazénu, že by se na mě přišel podívat. Ihned jsem "naivně" a se spoustou hihňání zareagovala – radši ne, mám malé plavky. Úplně jsem viděl tu slinu, co J. ukápla na klávesnici. Abych ho ještě víc vycukala, seděla jsem na židli jen v kalhotkách a v lehkém tričku – byl docela hic. Protože jsem to však s produkcí ženských hormonů přehnal, musel jsem to ukončit a jít ukrást sousedkám vložku – dohodli jsme se s Gagarinem zase na zítra.



Navíc jsem byl taková kurva, že jsem to vše kopíroval do wordpadu a ukládal pro další generace. Pokračování zítra – fičím pryč.