Na Krétě se jí jako všude jinde ve středozemí. Takže se připravte na salátky, ryby a hodně ovoce. Tlačenku a jelítka nechte doma, pajšl si potřebuje taky odpočinout.


Jídlo bylo jedno z hlavních důvodů proč jsme jeli na Krétu. Jistě exotičtější destinace = exotičtější pokrmy, jenže taky = břichaboly + sračky. Nehledě na to, že ač je tento ostrov díky Řecku v Evropské unii, exotický je ažaž. A pokrmů z různé havěti si užiju ani o tom nevím. Nález půlky macatého červa v sýrovém salátu s kukuřicí nechť je toho jasným důkazem.



Navíc nám bylo řečeno, že africká mikroflóra je jaksi agresivnější než ta naše, což znamená, že kdybysme tam dostali sračku, endiaronem bysme ji nezahnali. Poradila nám sice něco jiného na e-, ale my už jsme byli zviklaní průvodcem po Krétě, která sliboval skvělé kulinářské zážitky.



A nelhal. Nejdříe však k cenám, protože sebelepší jídlo si Čech nekoupí, stojí-li "uherák z masny vod Nováka míň Máňo, dem pryč." Ovoce je tam naprosto skvělé a úměrně tomu drahé. Broskve mají rozměry házenkářského míče, rajčata moc nezaostávají a pokud byste si chtěli udělat k něčemu brambory, pak stačí jedna. Za všechno může náhorní plošina Lassithi, která je ve výšce přes tisíc metrů, sklízí se tam čtyřikrát do roka a asi tam začne růst všechno co neuteče. My bláhoví se smáli fotografiím speciality místního baru – drinku ve vydlabaném kivi. Mysleli jsme si, že půjde o malého panáka, ale do krétských kivi se koktejl v pohodě vejde. A ještě jedna maličkost k ovoci. Hroznové víno. Roste tam asi jako u nás jablka, nikomu se to nechce trhat a často je jen jako dekorace. Ale oproti našemu je sladší a hlavně – nemá semínka, což je vítané urychlení konzumace.



Nejlevnější jídla jsou tam gyrosy, souvlaki a tsatsiki. Gyros asi znáte, tak si vynásobte jeho chutnost tisícem a přidejte libovost. Souvlaki je název pro špíz z kuřecího masa, často se obojí podává v pitě. No a tsatsiki? Samozřejmě k tomu. Krétský jogurt s bylinkami místo tatarky. Různé Activie a Vitaliney se můžou jít vycpat, tenhle jogurt bysme nedostali z kelímku. Konzistenci má při pokojové teplotě asi jako med a zasytí hrozně moc. Však i další specialitka je s ním – jogurt s vlašskými ořechy a s medem. Pokud se chcete najíst v restauraci, vyplatí se je nejdřív obejít a ne vlézt hned do té první. Připravte se totiž na to, že vás každou chvíli někdo zastaví a potáhne k jídelnímu lístku. Tito zaměstnanci jsou otravní jak činže a nedají se odbýt ani češtinou – ihned odpoví "ahojjaksemáš?dobře" a jste v hajzlu.



Spousta restaurací má menu pro dva, které je většinou o hodně výhodnější, ale zase to je obdoba zdejších svíčkových a smažáků – pokud chcete něco speciálního, holt si musíte připlatit.



Jo, málem bych zapomněl, saláty. Saláty tam jsou úžasné, s perfektním olivovým olejem a sýrem feta. Feta je sýr ovčí a pokud máte rádi sýry a zavítáte do jednoho ze čtyř větších měst, pak si dejte tu práci a najděte sýrárnu. V Rethymnu je u takové starobylé kašny, jak je v každém průvodci. V sýrárně sedí horalka, neumí anglicky ani německy a možná ani řecky ne a prodává sýry. Komunikace je jednoduchá. Ukážete na kolo velikosti pneumatiky u Tatrovky a ona vám dá ochutnat. Pak jen napíšete kolik toho chcete.



Určitě si ještě na něco vzpomenu, ale teď se mi strašně začaly sbíhat sliny, které kapou do klávesnice, která mě už začíná kopat. Příště? Výlety…