Pokud nepočítám služební cesty a zkratky přes Rakousko do Českých Budějovic, pak jsem byl v zahraničí naposledy v minulém století. Sice v Bosně, ale už je to dávno – dokonce mi slezlo i opálení. Nastal čas na novou akci! Vzhůru na dovolenou!


Přes prázdniny jsem bohužel nikam nemohl. Zaprvé jsem neměl prachy, zadruhé jsem neměl dovolenou a zatřetí jsem neměl prachy. Navíc, Myrna na tom byla úplně stejně, takže jsme se vzácně shodli, že moudře počkáme až cestovky vyhodí na stůl slevy, vzduch přestane mít horečku a moře bublat.



Jenže přišlo první dilema – kam? Chtělo to hodně na jih, protože na konci září se už v Bibione bez svetru neohřeju a svléct se do plavek, tak volají Carabinieri. Poprvé jsem tak otočil atlas dál než na stranu 16 a vydal se bloudit prstem po mapě i na obrázky, kde je víc modré než hnědé. Nebyl bych to ovšem já, kdybych zároveň nepošilhával po stavu účtu a aktuálních cenách – proto jsem navrhl Tunisko.



V last minute vycházelo na skvělých 10k a dovolit bychom si mohli i All Inclusive. Na druhou stranu bysme byli asi zavření v hotelovém komplexu a nikam bysme se nepodívali – což jsme na dovolené rozhodně chtěli. Rovněž informace o zastřelení pěti německých turistů teroristy (tomu bych nevěřil – to byli místní, byli jste někdy na dovolené s německými turisty?) nám na klidu nepřidala. Korunu tomu nasadila doktorka, která nás seznámila s tím, že sice v žaludku máme breberky trávící všechno co spolkneme, ale že v Africe jsou jiné a agresivnější a měli bysme s nima problémy. Zkrátím to – dostali bysme sračku.



Takže jsme si byli nuceni vybrat jinou teplou oblast. Nějakou náhodou se k nám doneslo, že je vynikající Kréta. Sice byla trošku dražší, ale pořád se to ještě lezlo do limitu, který jsem nám oběma (v duchu) dal, a který jsem nehodlal překročit. Výběr byl jednoduchý – sever je teplejší a je tam víc živo – bereme Půjáka a jedeme tam!



Vlastně jsme nejeli nikam, protože na Krétu se létá. Byl jsem letecký panic a Myrna byla letecká panna a Půják na tom taky nebyl nejlíp. Myrna měl navíc rýmu jak trám, takže ji zaléhalo úplně všechno, bolela ji hlava a aby toho nebylo málo, celý přistání jsem na ní křičel "Polykej! Polykej!" takže se na nás ještě blbě dívali. V letadle bylo občerstvení, ovšem aby ušetřili, tak nám dali maďarskou posádku, která brebentila anglicky strašně rychle a čeští důchodci, kterých bylo plno, se styděli přidávat si.



Přistáli jsme asi v jednu v noci a do dvou čekali, než neuvěřitelně unudění řečtí celníci bouchnou stovce lidí razítko. Pak už jen autobus a tradá do hotelu! Spát se v buse nedalo, protože jsme ještě nebyli zvyklí na tamější způsob jízdy – drželi jsme se aspoň křečovitě sedadla a modlili se. Do hotelu jsme přijeli asi e tři ráno, tma jak v pytli, všechno spalo, jen na recepci nám vrazila ženská do ruky jídlo a klíče a šlo se na pokoj. Pokoj byl super, párkrát jsem ho fotil prázdný, ale vždycky se tam připletla nahá Myrna, takže asi ne blogu nebude. Dokonce i televizka tam byla, což jsem (jen) já přivítal.



Jediný šok té noci nám připravil už jen záchod, do kterého je zakázáno házet toaletní papír. Tragédie… člověk nevypne ani na hajzlu, pořád musí přemýšlet, aby se nespletl. Samozřejmě se to nedalo a až do konce dovolené jsme soutěžili kdo je větší sklerotik. Musím se přiznat, že jsem vyhrál, přestože jsem jeden papírek zachytil v letu.