Tentokrát už opravdu o poutích, zábavách, posvíceních, porcinkulích a podobných radovánkách.


Jak už tu bylo včera nakousnuto, opravdu jsme navštívili jednu pouť. Událost to byla opravdu revoluční, protože já jsem to jako dítě moc nevyhledával. Zpětně si uvědomuju, že jsem byl asi divnej.



No ale posuďte sami. V mém rodném městě pouť nikdy moc nebývala. Jistě na "Dobyčák" někdy přijel jeden houpačkář, střelnice a řetízák, ale co z toho. Rodiče mě nutili ať se jdu s bráškou pohoupat, ale copak se to dalo? Třídní krasavice byly zvány movitějšími kamarády a já se budu houpat s capartem? Na řetízák mě nedostal nikdo, protože točit se dokola, vesele výskat a pak se motat při chůzi mohu s trochou štěstí a rumu i v bezpečí. Atrakce totiž byla kvůli rovnováze umístěna na dřevěných špalcích, které se podezřele houpaly.



To když jsem byl starší, tak to už byla jiná. Na poutě totiž začaly jezdit automaty, což byla maringotka plná her. Kdo neměl Amigu, tak si měl právě tady šanci zahrát něco lepšího. Návštěva poutě pak probíhala následovně. Jednou žužu, jednou labutě (kvůli rodičům;-)) a pak už jen automaty. Stály dvoukorunu, joystick byl patrně z kalené oceli a "někomu střílet" bylo poctou. Phoenix, Galaxians, Xain pak i Shinobi, Street Fighter 2, Final Fight – všechno jsem to měl projetý. Navíc dvojkačky šly nahradit starým polským desetizlotým, který měl hodnotu asi půl halíře… To byly časy:-)



Jenže vše se okouká, navíc doma přibyl počítač a ještě ke všemu jsem "už byl velkej na poutě, né?". Proto by se atrakce, na kterých jsem za posledních deset let byl daly spočítat na prstech jedné ruky. Byly čtyři. Odporná centrifuga ve Znojmě po dvou litrech burčáku, odporná atrakce v Prátru, kam jsem šel i když mi odebrali brýle pro větší bezpečnost, a pak sobotní dvě houpací zařízení.



Až teď vidím, o co jsem všechno přišel. O odřená kolena z řetízáku, o obdivné pohledy dívek od kolotočů, když se podaří houpačkou obtočit kolem dokola a o vyražené zuby z autíček. Nic z toho už asi nedoženu, to se prostě nedá nic dělat. Ale blbě od žaludku mi je i bez kolotočů. Někdy i v době, kdy žádná pouť není.