Po ranním zážitku už můžu opravdu prohlásit – mám toho dost. Už žádné nervy, žádné infarktové situace, jen trochu lehčí peněženka…

A o čem je řeč? No o jízdách načerno. Ony sice byly načerno jen tak napůl (Psal jsem o tom zde.), ale upřímně řečeno to takový podvůdek byl. Avšak, a to je důležité, vůbec mi nevadil.

Kvalita dopravy v Brně není IMHO taková, abych za deset minut (ve špičce tři zastávky) dával sedm korun. Nepíchám bankéřovu dceru. Někdo z vás sice může namítnout, že kdyby to takhle dělal každý, tak že nebudou peníze na jakékoli zlepšení. Jenže dá mi někdo peníze na něco dopředu? Řeknu „vím, ten článek nebyl nic moc, ale zaplaťte mi ten příští, možná bude lepší“ a už vidím, jak bych letěl.

Takže jsem to prostě řešil následovně – nikdy jsem si nelajsnul jet bez jízdenky, vždycky jsem u sebe jednu měl a poprvé jsem ji narazil z druhé strany (tu oficiální jsem trochu pomačkal – jakoby od klíčů) a podruhé jsem ji narazil z té správné. Samozřejmě dalo to trochu práci narvat do strojku zežvachlaný lístek, ale dařilo se.

Patnáctkrát mi to od června prošlo. Přesně tolikrát jsem byl kontrolovaný. Když jsem to měl naražené na špatné straně, tak jsem argumentoval tím, že se mi to v kapse pomačkalo a nešlo správně narazit. Když se pozastavovali nad tím, proč to mám naražené z obou stran, tak jsem říkal, že jsem si potřeboval zjistit kolik je hodin. How simply. Pantáckrát.

Až šestnáctá kontrola nevyšla. Zastávku před výstupem v hnízdě revizorů (Mendlák) nastoupili dva maníci dva krát dva metry. Ježek dlouhý dva milimetry, bunda bomber a výraz buldoka. Vyšlo mi to tak, že jízdenku jsem měl už jednou oraženou a teď jsem si ji měl orazit z té správné strany. Jenže – dojel jsem na svůj vlastní fígl, zmačkání bylo přehnané a ona opravdu nešla narazit. Tak jsem ji v tom strojku nechal ať to zkusí on. Jenže on nic nezkoušel a prohlásil, že je jízdenka neplatná, že už je naražená. Nic jsem nemohl dělat, vždycky mne utnul uprostřed věty a řekl, že tam žádný šipky nejsou a že kdyby byla naražená z rubu, tak to taky platí. Ukazoval jsem mu tedy ty šipky a že prý mám smůlu a jestli nemám další lístek, tak budu platit. Naštěstí se mnou jela kolegyně z práce, která lístek pohotově narazila a dala mi ho. To už jsem byl z trolejbusu venku i když jsem s sebou na baťohu táhl revizora. Takže jsem byl zachráněn.

A ponaučení? Až uvidíte v Brně nastupovat dva skiny do tramvaje zdrhněte. Tam by to nebylo za pět set, tam bylo to bylo na stehy.