Hromadné sebevraždy fanynek?
- 16 září, 2003
- Posted in Okolokola
- Write comment
Dá se to očekávat.
Dino se totiž dokázal zapsat všude. I moje maminka si na něj vzpomněla – jednou na Silvestra vytuhl v ložnici rodičů a poté co oni přišli jim oznámil: „Tady ležím já h.h.h., běžte si lehnout jinam.“ Prostě chodící charismosaurus se oženil.
O tom, jak šokující to byla zpráva se můžete dočíst zde. Dnes bych ve zkratce popsal jak to vlastně vypadalo pro ty, co tam nemohli být. Jen tak naokraj – Dino uznal, že toto byla jediná zkouška, kterou složil na řádný termín.
Ještě před obřadem jsem se rozmýšlel, který ze svých obleků si mám vzít, ale protože mám jen jeden, tak jsem si zvolil košili a přes ní slušivý svetřík – sako se mi nechtělo brát, do pondělka by nestihlo vyvanout a přijít do práce smrdíc prasetem? To by mohlo mnoho lidí brát jako impertinenci! Netušil jsem, že vzbudím tolik pozornosti. Třikrát mi bylo maminkou nevěsty oznámeno, kde se nachází převlékací místnost, než ji došlo, že nic na převlečení nemám. Přitom jsme tam byli ve svetříku tři. Jakási pětiletá dvojčata měla krásný brčálový úplet.
Obřad sám byl v bazilice ve Třebíči a bylo to pokoukání pro oči. Pan farář byl moderní a do svého kázání zakomponoval i úsloví z pátečního Prásku a celé to skončil „A vo vo tom to je.“ Nevím co na to copyrighty, ale žádného jsem tam neviděl, takže se to obejde patrně bez pokut.
Po obřadu jsme se přesunuli kamsi daleko předaleko a začala žranice. Krom jídla bylo i pití, a tak se brzo přihodilo, že jsme se s Myrnou stali nejveselejší dvojicí obřadu. Samozřejmě až po ženichovi a nevěstě:-) A pak už to jelo – zpěv, tanec, prostě klasická svatba. Nakonec přišlo i prase, jenže to už byla většina lidí tak plná, že to z nich zase padalo ven. Ještě k tomu tanci – hudební produkce byla velmi zajímavá. Skládala se ze dvou umělců – klávesista s cca 25 dioptriemi, který prostě nemohl dohlédnout na klávesy a zpěvačka s mírami 125 – 70 – 125, která se chovala jakoby ji biologické hodiny nejen tikaly, ale rovnou odbíjely každou čtvrthodinu. Veškeré písně byly stejně rychlé a bůhvíproč vždycky ohlásil pomalé kousky a rychlé kousky. Nás s Myrnou však nezmátl. Abychom nebyli mimo rytmus, do tance jsme si nahlas odříkávali Ži-ra-fa, ži-ra-fa a asi jsme vypadali jako úplní magoři.
Nu, povedená akce to byla. Víno, pivo jsme popili i pašíka ochutnali. Dino, chtěl jsem Ti toho hodně popřát, ale teď se mi dere na mysl taková odporná myšlenka. Nedalo by se to udělat častěji?:-)