(a kref=“není ji“) trochu moc? (/a)
- 24 září, 2003
- Posted in Wortwörtlichdurchfall
- Write comment
Kdysi mě ve Score dostala hláška jednoho z dvorních redaktorů. Nevím jestli to byl Jan Eisler nebo Andrej Anastasov, ale v jisté recenzi shodil hodnocení o nějaký ten bodík dolů s tím, že: „je to střílečka, a na tu je tam málo krve – nejsme děti, to chce přidat!“
Ať chceme nebo nechceme krev bude vždycky trhák. Stane se neštěstí, někdo zvrací, někdo je jako solný sloup, ale většina se přecejen jde podívat, jak to vypadá u člověka zevnitř. Nachali to v nás asi zvířecí předkové, pro odpůrce evoluce mám jen jediné vysvětlení – bůh to zvoral.
Tak již od starověku se nabízí lidskému oku různé laskominky. Ve starověku byl jako předkrm ukřižovaný křesťan s oblohou a jako hlavní chod se podával souboj gladiátorů. Místo desertu si mohl Říman dát rozsápání lvem. Skvostné menu! Jeho sestavení dalo jistě spoustu práce a bylo potřeba hodně zkušeností, aby se kuchaři vypořádali například s hygienikem Spartakem, který jim chtěl kantýnu zavřít.
Středověk byl ještě rafinovanější – ruku v ruce s pokrokem musela jít i kvalita podávaných atrakcí. Syrové? Už ne, tenkrát frčely smažené čarodějnice, ještě předtím se však musely párkrát prolámat kolem. Palečnice, španělské boty, skřipec – labužník časokrát nevěděl co dřív. A jak šel čas, stávala se jeho nabídka čím dál nadupanější – zvláště s vynálezem gilotiny lístek přímo přetékal.
Jenže všeho moc škodí a po plynových hrátkách u Ypres, mejdanu v Nankingu a zvláště po masových party na jatkách v Polsku se řeklo DOST! Civilizovaný člověk se prostě musí odpoutat od své zvířecí podstaty a začít žít lépe. V čem to spočívá? Inu… pojedem dál, ale podávat to budeme v menších a šťavnatějších dávkách.
Pochopili to zejména v showbusinessu, kde se správně odměřený šok stává tím pravým tahákem. Ozzy tak kvůli svému kousku s netopýrem nemůže do Gothamu, Iron Maiden gilotinovali na pódiu fanouška… Nebo film – Norman si přepošívá mamčiny šatky a vydává se do sprchy. V Texasu se rozjíždí reklamní kampaň Husqvarny a paní Vorheesová dává synka na tábor. Hannibal vaří a strávník má poté autokulinářskou příhodu se svým mozečkem…
Stačí si zajít do videopůjčovny. Dá se říct, že čím stupidnější horor, tím bombastičtější nápisy na kazetách a krvavější obrázky. Perly typu Dům u hřbitova či Rozparovač v New Yorku se krčí někde vzadu převálcovány stupiditami jako Dům hrůzy nebo Rozparovač v New Yorku (verze s Hasselhoffem). Úplně nejstupidnější si myslím je jeden snímek, který český distributor musel dostat do rukou úplně namol. Posuďte sami – film se jmenuje Poslední, máte rakev! a donutit vás k půjčení má hláška „Krev stříká až na koláče sledovanosti!“
Nemusíte však chodit do podezřelých koutů videopůjčoven, kde na vás vyskakují bubáci, evilmindi a fukové. Včera jsem navštívil Alberta. Řekl mi, že už se se šerifem spřátelil a pozítří jede do Twin… ech, pardón. Včera jsem navštívil Alberta. Při čekání ve frontě jsem si prohlížel stojan s počítačovými hrami a jeden komentář mě úplně dostal. Jeho znění: „Prozkoumejte různé kouty Zeměkoule, poznejte zajímavé a exotické lidi a všechny je zabijte!“
Už se prostě blíží doba, že se nebudou prodávat jiné než Brutální celozrnné pečivo či masný, masitý, masový, masakrální a makabrózní bůček. Ach jo. Bojím se otevřít džus. Z červeného pomeranče.