Muž = smrad, žena = vůně. Muž = sval, žena = něha. Muž = otec, žena = matka. Muž = penis, žena = vagína. Po dlouhá staletí toto platilo. V poslední době už se to začíná nebezpečně promíchávat. Ale kdo kdy slyšel muž = nákupy?!:-)


Já prostě nakupovat nemusím. Nemyslím tím každodenní výpravy za potravou, jít pro pivo mi nevadí vůbec a při přehrabování se ve francouzských sýrech s plísní cítím takové zvláštní mrazení v zádech. Ale oblečení? Boty? Proboha, lituju toho, že už jsem zapomněl vyrábět lýkové topánky a stahovat jeleny.



Mé sabotérské snahy se projevily už ve velice raném dětství, kdy se jezdilo za nákupy do Prioru. Pokud mne rodiče nechali v knihkupectví nebo v hračkářství, tak to ještě šlo, horší bylo, když se mělo něco koupit na mě. Začal jsem předstírat žízeň, hlad, úpal, Dawnův syndrom, prostě všechno co mě napadlo. Většinou jsem si zkusil jen jednu dvě věci, první šerednou a druhou hezkou. Natolik jsem však soucítil s rodiči, že jako tu hezčí jsem si většinou určil tu levnější. Odměnou by bylo jídlo v nejvyšším patře, kde byla restaurace.



Jak jsem tak stárnul, znechucení "kupovat hadry" se ještě více prohloubilo. Nechápu, jak někdo může mít požitek chodit sám po prodejnách. Většinou se na mě obrátila unuděná prodavačka, zeptala se co chci, pak mi začala cpát nejdražší věci a když zjistila, že nepochodí, tak se prostě vypnula. Do prodejen jsem chodil zásadně ve více lidech, protože jinak jsem vzal pokud možno první věc a utekl. Jen jsem nesměl jít s bratrem, který je na tom, pokud se týče nákupů, ještě hůř jak já. Byl jsem s ním kupovat rifle v nóbl prodejně a on vylezl z kabinky sice v pěkných riflích, ale se zářivě oranžovými vlněnými ponožkami na nohou. Už jsem se tam potom nikdy neukázal. Mimochodem, možná proto ten obchod už zkrachoval.



Myrna však přišla na to, jak na mě. Vždycky když dojdeme do nějakého obchodního centra, řekne ať ji povím co chci koupit a jdu se někam podívat. Většinou strávím dvě hodinky u piva nebo na netu. Ona pak přijde a přesně a cíleně jdeme tam, kde požadované komodity mají. Tady… většinou. Úspěšnost velmi kolísá. Naposledy jsem chtěl plavky a sandály. Domů jsem přijel v nových kraťasech, tričku, plavky jsem tedy měl taky, ale sandály ne. Snad příště.



Při pozorování frmolu během cucání piva jsem přišel na jednu věc. Obchody jsou jako oceán. Zatímco ženy tam chodí jakoby na dovolenou, to znamená, že relaxují, proplouvají mezi regály a po vlnách z ramínek surfují k pokladnám, muži jsou tam vrženi z potápějící se lodi. Zuří bouře, oni se topí pod masou zlevněných triček, kožené kozačky je stahují pod hladinu, kde na ně číhá chobotnice z punčocháčů. Proto ženy vychází z obchodu s jiskrou v oku a viditelně pookřelé, zatímco muži jdou vyčerpáni co noha nohu mine.



Ale lepším se. Už si dokážu vyzkoušet až pět věcí najednou, obejít víc jak deset obchodů a dokonce si i něco koupit. Ale pohodově prožitý den si pořád představuju úplně jinak…