Zpěv burácející z mnoha hrdel pochodujícího davu, který se zaťatými pěstmi kráčí pohnout koly dějin… Kde to jsme?


Spolucestující v autobuse si bohužel nevybíráme. Ale sobotní cesta byla opravdu vydařená. Nejprve přijel autobus nevybavený opěrátkami na hlavu, za což bych vraždil. Po tři a půl hodiny dlouhé jízdě totiž máte pocit jako kdyby vám někdo stál zezadu na krku a měl podpatky. Před námi navíc seděl párek dvou dětí. Dívka, asi 14 let, byla neskutečně trpělivá se svým bratrem (+/- 7 let), kterého bych už po pěti minutách jízdy s čistým svědomím nacpal mezi kufry. Ovšem to nejlepší sedělo přes uličku. Na první pohled dědeček s babičkou, kteří si vyrazili na tůru, ovšem na pohled druhý…



…dědeček s babičkou kteří si vyrazili na tůru. Věk odpovídal – cca 70 let – jenže z chování jsem posléze vydedukoval, že starý pán je zastydlý puberťák, který touží po tom ohnout stařenku na první zastávce. Nebudu se teď zabývat technickými detaily, protože by to vzhledem ke stavu fyzických schránek výše uvedených bylo určitě na dlouhou dobu. Starý pán byl navíc komunista. Ba co víc, kovaný komunista, který si ani neuvědomoval, že by mohlo být někdy něco špatně. Během valení klínů do hlavy babičky nijak netišil hlas, což bych já, mít to co on za sebou, asi dělal. V roce 1954 šel na vojnu, pak vystudoval školu pro příslušníky SNB a až do důchodu bohulibě esenbákoval. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, něco dělat musel, proč by se za to měl stydět, že?



Jenže jakým způsobem to dělal… to bylo k pláči. "Vojna je pro chlapy. Kdo nebyl na vojně u mě není chlap!" Jedno jeho životní krédo za všechny. Chtěl jsem mu říct, že jsem naopak hrdý na to, že mám modrou a na vojnu típádem nemusím, ale nestihl jsem to. Spolusedící začala o tom, že na vojně je přeci šikana. "To za nás nebylo. Chtěli západ, mají ho mít." Marně paní oponovala, že její syn se s tím setkal a na vojně byl v sedmdesátých letech… "To není možné, nám nikdo nic nehlásil." Tečka. Tak to bylo. Přes to vlak nejede.



Přemýšlel jsem o něm dlouho a na nic jsem nepřišel. To je prostě On. Vzor všech soudruhů. Na nic se neptá a jde, kam ho pošlou. Těhotná žena? Třídní nepřítel, střílej! A v duchu jsem děkoval za všechny Kožené, Kavany a Grégry, kvůli kterým si zvyšuju krevní tlak teď. Proč? Protože můžu…



Jen mne nemohlo napadnout žádné řešení. Takoví to lidé se nijak nepoučí. Dřív se měli přece líp, všechno bylo levnější. To, že si teď můžou koupit banány i mimo dva dny před vánocemi je nezajímá. Ani to, že Balaton už nepatří na první místo mezi největšími viděnými vodními plochami. Prostě dřív byl rohlík za 40 haléřů (nebo za 20 – podle stáří) a šmitec. Takže jsem to vzdal.



Jsem proto rád, že všem takovým, kterým se stýská po starých časech ukázal cestu jeden z nejpovolanějších. Grebeníček starší. Na nebe nevěřil – kde mohl tak asi skončit?