Takové dilema jsem už dlouho neřešil. Doufám, že jsem se rozhodl správně. Přemýšlel jsem nad tím celou noc. A vše začalo tak nevinně. Letákem ve vegetariánské restauraci Avatar…


Ti, kteří mne znají si asi říkají, co jsem tam mohl dělat, když můj vztah k masu je více než kladný, ale nouze holt naučila TheGena housti. Ve firmě má totiž jídelna jakousi podezřele dlouho trvající dovolenou a studená kuchyně se mi začala zajídat. Tak jsme si s Myrnou řekli, že se půjdeme porozhlédnout po okolních hospodách.



Bohužel, stav poledních menu byl značně neuspokojivý. Na začátku týdne převažovalo maso v celku, kolem středy začaly menu okupovat smažené a obalované věci a ve čtvrtek a v pátek už dominovaly hrstkové polévky, mleté masové pochoutky a jiné laskominky. Párkrát jsme si dali hotové jídlo, ale jsou to jen nepřeberné variace UHO, tedy Univerzální Hnědé Omáčky. Půlhodina na oběd nám navíc neumožňovala dát si nějakou pořádnou "pašu" se kterou by se kuchař nimral – prostě zoufalství.



A pak Myrnu napadlo – co takhle zkusit vegetariánskou restauraci? Ihned jsem zpozorněl, kulinářské pokusy s vařeným hráškem či dušenou mrkví nemluvě o celeru v jakémkoli skupenství řadím už dlouho hned pod pokusy Josefa Mengeleho. Byl jsem ujištěn, že tam bude určitě velký výběr a že se nemám čeho bát. Opravdu, interiér byl krásný, vzduch voněl (nevěřil bych, že to na Mendláku jde), všude čisto, jen esoterická hudba mi tam trochu neseděla. Přeci jen, chcete-li si rychle najíst a do toho tam hrají skladby jako "Růst stromu", tak to moc dobře nejde.



Menu bylo opravdu bohaté, jenže – každá sranda něco stojí. A pokud toto přísloví platí, pak jídelní lístek ohrožoval Petra Novotného. Nevím co je na zelenině tak drahé, ale patrně šlo o druhy geneticky nemodifikované a pěstované s láskou a bez hnojiv. Nakonec jsem si dal pizzu se sýrem a brokolicí. Popíšu. Tři čtverečné decimetry těsta barvy sytě žluté posypané sýrem (plurál, i když jen o chloupek) a jakýmsi zeleným čímsi. Kupodivu mi to i chutnalo, jen jsem jim k tomu vypil celý džbán vody (zdarma!), protože to bylo neskutečně suché.



Celkový dojem byl takový rozpačitý. Asi bylo hodně znát, že jsem vegetariánský panic, protože jsem byl celou dobu pěkně vykulený. Nestává se mi často, aby mne na záchodě Buddha prosil, abych jím neplýtval (tak to tam bylo!), zrcadla u jídla nejsou dobrý nápad, protože jste vidět ze všech stran a letáků tam bylo tolik, že jsem se začínal stydět za svou masovou minulost.



Naštěstí jsem ale odešel včas, takže jsem si dnes mohl bez výčitků svědomí pochutnat na grilované krkovici. A těch 1500 zvířat? Radši zachráním 200 kg hrachu, 300 kg kukuřice a třeba tunu celeru!