…inkvizitor!!! Zpívá se v jedné lidové písni. Po dnešním ránu bych tam přidal někoho úplně jiného. Jedno zaměstnání, které za doby temna moc žádané nebylo. Snad jen Koniáš by snesl širší měřítka – prováděl revize v knihovnách. Ano, dnes bude řeč o revizorech.

Nebojte, nebudu se předhánět v chvástavých historkách jak jsem utekl třem a doběhl čtvrtého. Popřípadě jak jsem skvěle zahrál číňana. I když… Zatím jsem NIKDY v Brně revizorovi neplatil. Říkám schválně v Brně, protože od jisté doby vím, že brněnská „šalinkarta“ v Olomouci neplatí.

Mám na to pár fíglů, které zatím vychází. Dnes mi to sice skoro nevyšlo, ale popořadě. Co už nejsem studentem, rozhodně se mi nechce cpát DPmB skoro tisícovku měsíčně. Na cestu do a z práce mi stačí jedna jízdenka. Tu ihned po koupi zmuchlám na straně, která se má označit. V trolejbuse ji pak označím z té druhé strany. Když přijde revizor, řeknu, že se mi zmuchlala v kapse, popř. zamotala do klíčů. Tak jsem si ji narazil aspoň tak, protože už je stejně zneužitá a blablabla… Vyzkoušeno dvakrát, jednou si toho nevšiml a podruhé tomu uvěřil.

Cestou zpět samozřejmě narazím jízdenku na správné straně, což vyžaduje jen mohutné lisovací úsilí a trochu šikovnosti (opravdu jen trochu, zvládám to dnes a denně). Revizoři dvakrát naražené jízdence nevěnují pozornost a pokud ano, stačí jim říct, že jsem si chtěl zjistit přesný čas (vyzkoušeno jednou).

Výše uvedené finty používám asi měsíc, ale protože jezdím frekventovanou trasou, potkal jsem revizory už pětkrát, což je více než za předchozí roky studia. Dnes jsem však málem narazil. Na zastávce, kam jsem ráno přišel, nefungoval automat na jízdenky, takže jsem chtěl jet jednu zastávku „načerno“ a koupit si ji až u přestupu. Jenže… z přijíždějícího trolejbusu vystoupili dva revizoři a nastupovali do té samé šaliny! Navíc z ní už dva vystoupili. To mne zmátlo, takovou koncentraci jsem neviděl ani nepamatuju. Nastoupil jsem tedy do vozu, ze kterého dva odešli. Jenže tam byl třetí! Hned vedle mě se hádal s nějakým nebožákem. Tak jsem vzal do ruky mobil a celou cestu se hádal s hluchým mobilem a vypadal u toho strašně důležitě. Schválně si to někdy zkuste, chci vidět co smysluplného ze sebe dostanete. Každopádně revizor na mne pohlédl jako kdybych byl odporný hmyz a nechal mě být.

O to mi ale nejde. Už podruhé se mi totiž stalo, že poté co nefungoval prodejní automat na jízdenky jsem potkal revizora. Náhoda? Paranoia? Nevíte, můžou to nějak vypínat? Docela by mě to zajímalo…

Mimochodem, rád bych jim poděkoval – měl jsem námět a snad nepřijdu o čtenáře. Pokud to vypadá moc samolibě, uvědomte si prosím, že se nemusí jednat o plurál…