Začínám být poněkud trapný těmi nadpisy, ale jak nemám nadpis, tak se prostě nehnu. A napsat: Jak jsem byl na STK, případně módní: Imigranti s Putinem můžou za moji STK! se mi nechce. A Sundej triko kotě? Přece nejsem v pubertě, no ne? Takhle je to aspoň trochu originální – mimo servery pro vybíravé koprofily samozřejmě…

Se zodpovědností sobě vlastní jsem se rozhodl v červnu navštívit STK, protože ta stará mi doběhla v květnu. Z několika zdrojů jsem se dozvěděl, že bych to možná kontrolujícím policistům nijak nevysvětlil, ani kdybych si vzal velký výstřih, takže se to nedalo odkládat ani minutu. Vzhledem k volným termínům doporučené STK to byl ještě týden adrenalinové jízdy v úplně stejném autě jak dva roky předtím, jen s blbě odírkovanou známkou. O tom, že jsem se cítil jak potenciální vrah, snad psát nemusím.

Ale aspoň byl čas na zevrubnou prohlídku vozidla a jeho úklid a umytí. Prohlídka odhalila to, že na autech se ty jizvy hojí velmi pomalu a některé vůbec. Gecouch je prostě městské auto na ježdění, takže na nějaký ten škrábanec se nekouká. On to ví, je s tím srozumněn, takže mě ještě nikdy nenechal ve štychu a v nějaké další realitě využívá svého drsného vzhledu k balení těch nejlešpích motokoček, protože nagelovaná a opečováváná metroauta nemají šanci. Zkrátka – na funkci to nemá vliv.

Mytí bylo velice zajímavé, některá zákoutí jsem viděl poprvé a naopak tomu nebylo jinak. Spáchat s tímhle autem nějaký zločin, tak je Sherlock Holmes v koncích, protože například v kufru jsem vyluxoval velice zajímavou kombinaci prachu z Alp, písku z Chorvatska a jehličí z vánočních stromků několika druhů. A ani mouchy jsem žádné neodhalil, zejména díky tomu, že za těsněním zadních dveří jsem našel pavoučí kokon. Naštěstí už prázdný.

Návštěvu myčky jsem si nechal až na poslední chvíli, to aby se auto ještě blýskalo a oslněný technik špatně viděl. Bohužel jsem už trochu nestíhal, takže jsem si anténu vzpomněl až ve chvíli, kdy to nade mnou udělalo takové „plop“. No co, součást povinné výbavy to není a Gecouch má teď trochu aerodynamičtější ražení. A pak už to přišlo – STK… V mých představách krutopřísní neúplatní technici kontrolující i trvanlivost obalu od náplasti. Byl jsem připraven!

Když jsem přijel, tak jsem byl rád, že na lince není žádné auto, to bych mohl být brzo pryč. A tento pocit se ještě umocnil po úspěšně absolvovaných emisích. Jenže pak nastal zádrhel spočívající ve vynoření se asi tak šesti aut, takže jsem seděl a čekal. Z letargie mě vytrhla informace o nutnosti odstranění poklic, ale šrouby byly vidět tak co. A navíc – co ten ťamánek sedící naproti mě? Ve vietnamštině to neměli a on vypadal spokojeně i s poklicema.

Po najetí na linku mě technik oznámil, že poklice jsou problém a buď přijedu jindy anebo mě pustí dál a vyhodí ho. Protože jsem v podstatě lidumil a nechtěl jsem aby kvůli mě došel nějaké újmy, navrhl jsem ještě třetí možnost spočívající ve vycouvání a demontáži na parkovišti. Nedůvěřivě se podíval na odřeniny, pak na mě a zavrtěl hlavou. Tak jsme o tom ještě asi dvacet minut diskutovali a najednou bylo po technické. Sice tam nějaké výhrady byly, ale když jsem viděl to, co stálo za mnou a přede mnou, tak bylo jasné, že musím být premiantem.

Takže teď už zase jezdím legálně, jestli to někoho uklidní.

Jen teda pořád stejně…