Balada je lyricko-epický veršovaný útvar s ponurým, strašidelným dějem a nešťastným, někdy až tragickým koncem. Tolik wikipedie a poměrně chabé vzpomínky na literaturu páté třídy.

Vždycky, když si čtu o snahách euroúředníků něco unifikovat a sjednotit, tak si tak říkám, že opravdu žijí někde úplně jinde. Například sjednocení nabíječky na mobil. Bez toho se dá žít. Mám zapomenout jednu unifikovanou nabíječku anebo dvě speciální? Jak se znám, dokážu obojí, takže tohle mi rozhodně život neulehčí.

Ale jednou za přibližně dva až pět let dojde k situaci, která se mi vůbec nelíbí a jen vrozená stydlivost mi brání tvořit petice, malovat transparenty a přivazovat se v Bruselu k Atomiu. Hned vysvětlím – čas od času se musím oholit. Rychlost růstu vousů sice odpovídá rychlosti odumírání mozkových buněk, ale i tak, jednou za týden tu otravnou proceduru prostě musím podstoupit. Neumím si prostě představit, že bych byl žena v dnešní době, protože bych asi nosil batikované oblečení a nosil dredy, holení prostě nesnáším a je to pro mě zbytečnější než jako málo co.

No a už jsme u jádra pudla. Oholeného ofc. Používám taková ta holítka. Pokud to někdo nezná, tak to je umělohmotná pacička + bazmek s iks žiletkami, která se do ní zacvakne. Každý rok je tam holítek samozřejmě víc a ještě ostřejší, protože marketing. A to je ono. Zkuste si po delší době koupit bazmeky, které by pasovaly do pacičky. Mission Impossible.

Naposledy, když se mi to stalo, tak jsem byl na služební cestě a holit se bez pacičky jen pomocí stroječku, který držíte v ruce je nejen nepraktické, ale i neestetické. Tlak není rovnoměrný a půl tváře vypadalo jak po setkání s bruskou, kdežto druhá vypadala jak vypelichaný muslim.

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si tedy koupil pacičku jinou a k ní zásobu holítek až do smrti. Bohužel (bohudík?) jsem se moc netrefil, takže mi nedávno došly. Nejdřív jsem to chtěl maskovat Movebruárem, ale to se neuchytilo. Pak jsem se účastnil motorkářské výstavy, kde se to ztratilo, ovšem pak už to bylo neúnosné.

Pacičku jsem si vzal nenápadně s sebou do obchodu a výběrem strávil minimálně čtvrt hodiny. Moc mi to neusnadnila ta skutečnost, že krom obalu mají balení ještě jedno balení, protože nás zoufalých je asi víc a snažíme se prolomit dovnitř. Nebudu vás napínat, prostě i když jsem koupil napohled úplně stejné strojky, úchyt mají samozřejmě jiný.

Bohužel jsem na to přišel až doma, takže jsem prohledal koupelnu a nakonec se musel holit čímsi růžovým s nápisem Lady. Byla to hrůza a připadal jsem si dost podivně a dokonce jsem se přistihl, jak si pískám Smalltown Boy…

A místo ksichtění se do zrcadla jsem svůdně špulil rty.

Peklo… kupuju drsnou břitvu! Ale ta perleťová rukojeť…