… byly samý pátky! A to nemyslím opálené druhy osamělých existencí, ale regulérní konce týdnů, kdy může člověk konečně vypnout z pracovního nasazení a vrhnout se na uklízení, četbu kvalitní literatury při sklence cherry a samozřejmě konzumaci dietních víkendových salátů.

Jelikož v práci panuje až hysterická nelibost k tomu, aby si člověk převáděl nějakou dovolenou do dalšího roku, v prosinci jsem měl dostatek času nakoupit dárky. Je škoda, že stejná zarputilá snaha není věnována i náhradnímu volnu, ale co už. Rád je položím na oltář k cestě k lepším zítřkům.

Ale zpět k Vánocům. Jak už jsem říkal, letos se žádné zpocené návštěvy benzinek na poslední chvíli nekonaly, i když update lékárničky by se hodil každému s řidičákem. Vánoce jsem trávil s JJ a opět se skončilo u společenských her. Bylo zajímavé sledovat, jak se začíná složitějšími a končí těmi nejjednoduššími, konkrétně klasikou Mezi kozy. Uznávám, že to není příliš vánoční hra, i když bůh ví, čím si Jakub Jan krátil volnou chvíli v pauzách při tvůrčí impotenci.

Na druhou stranu – možná už bylo po půlnoci, takže pohoda. Navíc, na venkově jsou skoro všichni věřící, takže kdybychom konali něco nekřesťanského, tak se určitě ozve. Přes návštěvy příbuzných jsem se proklepal až k Silvestru, který byl poznamenán jen tím, že jej JJ trávila v práci.

Aspoň byl čas nakoupit ještě nějaké zásoby a pak se jen modlit, abychom se cestou necestou dostali opět do vesnice končící na -ice, což je na jižní Moravě něco velice neobvyklého. Tam probíhala oslava a mé obavy, že se dostaneme do společnosti, která už bude plechová, se naštěstí projevily liché.

S enormním nasazením se nám to povedlo zvrátit a vyčerpáním jsem ve tři hodiny usnul. Ráno jsem se probudil tak nějak nesvůj, ovšem snídaně šampiónů v podobě utopence a borovičky mě dokázala udržet naživu až do večera. Bohužel žádná z naplánovaných aktivit typu obejít portály, či najít kešky byla skutečnosti na hony vzdálená.

Ale bylo to fajn… Jedinou skutečnou depresi jsem zažil, když jsem si při neustálém omílání fráze „jak na Nový rok, tak po celý rok!“ uvědomil, že se nedostavila ranní erekce. Minuty ubíhaly a jediné co stoupalo, byla nervozita. Svěřit se spoluslavícím se svými obavami nebylo řešení z nejchytřejších, ale aspoň se uvolnila atmosféra.

No a to je přece vždycky to nejdůležitější. Nakonec se ukázalo, že jsem nebyl opožděný jen mentálně, ale i fyzicky.

Takže bych to zakončil ve smyslu výše napsaného. Přeji všem čtenářům, i když opožděně, absenci dysfunkcí a maximální potenci jak tělesnou, tak duševní.

Ale cinkat si s váma nebudu, i když kocovina by z toho, při pohledu na statistiky návštěvnosti asi nebyla…;-)