…řeknou nejlíp básně. Už Villon po implementaci deuretačního džbánu velikosti sudu musel tvrdit to samé!

Předem musím varovat náhodné čtenáře – dnes to bude ještě o něco víc dada než kdykoli jindy. Jednak se snažím psát co nejvíc bez diakritiky, protože nepíšu na PC a jaksi to na tomto médiu nejde a druhak chci psát o poezii, což samo o sobě je absurdní až beta.

Myslím, že o hledání lomítka bude samostatný článek, ale o tom až jindy. Prostě psát na mobilu hned, jak napadne Tě téma, není žádný med a přepadá mě tréma… Jak je vidět, poezie jako taková mi nikdy nic neříkala a v podstatě celý život jsem zůstal u Neználka a jeho slunce žblunce.

Přesto, anebo právě proto mám rád různé slovní hříčky a když se to rýmuje, tak je to bonus navíc. Kdo čeká složité verše, bude zklamán, většinou to skončilo u variace na absolutní rým. Například básnička, jakou strašívaly v devadesátých letech palestinské babičky své vnoučky: Ratatata, ratatata, zastřelili Arafata!

Myslím, že jsme tenkrát dokázali zrýmovat všechny politické vůdce, ale v paměti se mi dochoval jen tenhle. Ono vůbec jsme si vždycky vybírali obtížně zrýmovatelná slova, čím horší, tím větší výzva. Například permanence.

Ještě než vás budu konsternovat dokonalou básní vystihující uvolňování napětí během studené války, tak dám čas na rozmyšlenou – zkuste něco vymyslet!

Nejde to, že?

Nebudu už dál napínat a přejdu hned do oválné pracovny v osmdesátých letech minulého století…
Sověti jsou v permanenci!
Polkni moje sperma Nancy…