Abych pravdu řekl, tak u nás jsem znal hody maximálně z televize a z velikonoční koledy. Možná se o nich zmiňoval i můj dětský folklorní guru Kája Mařík, ale nevím – biřkle pro mě byly zajímavější. Měl jsem sice matnou představu jakési slávy a křepčících podivně neprakticky oblečených lidí, ale tu samou představu jsem měl v dětství i o maturitě či uctívání satana.

I JJ, která mě na hody k nim do vsi pozvala, naznačovala velice opatrně, co mě může čekat a většinou to končilo obavami o má játra. Musel jsem jí několikrát přesvědčit, že vydržím i dvě deci vína v kombinaci s půllitrem piva a flaškou rumu, než mi prozradila, kdy to doopravdy je. Už chápu, že to byl jakýsi iniciační obřad, protože po pravdě řečeno – hody jsem absolvoval už loni, ale rozhodně bych o nich nedokázal napsat tolik, co nyní.

Ještě musím napsat, že to patrně je v každé vesnici úplně jiné, možná se to liší jen v detailech – netuším. Tolik odvahy, abych navštívil dvoje hody po sobě, jsem v sobě ještě nenašel. Začíná se většinou v pátek. Z pohledu wannabe folkloristy velice zajímavou událostí – stavěním máje. Pro všechny povrchní: Máj je tyčka s věncem nahoře, co leží a pak se strčí do díry v zemi tak, aby stála a byla vidět do sousední vesnice, kde jsou nasraní a chtějí ji pokácet. Pro ty, co to zajímá více bohužel nemám o moc víc informací, protože ačkoli jsem se odmítl této události účastnit aktivně, zákeřné pořadatelky v krojích vyzbrojeny slivovicí, chodí i mezi diváky a jsou velice štědré.

Asi to je nějaká falická záležitost ještě z pohanských dob, oslava erekce nebo tak něco. Je fakt, že mi stavění – co do doby trvání – připomínalo šedesátiletého prostatika, ale chápu, že se to musí dělat pečlivě. Po ztopoření se obchází vesnice ještě s několika malými májkami (ne paštikami), ale to jsem slyšel jen z doslechu, protože jsem byl zákeřně unesen do vinného sklípku. Zde jsem utrpěl značný šrám na sebevědomí, když jsem se asi po deseti vzorcích snažil odhadnout co je to za víno v posledním demižonu. Barva vypadala velice nevyzrále, myslím, že by s tím měl problém i sommeliér. Tak jsem holt něco plácnul a ona to byla slivovice. Neměl jsem na to vůbec upozorňovat!!!

Zbytek pátečního večera mám trochu zamžený, nicméně jsem rád, že i přes ztrátu většiny motorických schopností jsem si dokázal zanechat slušné vychování. Prý jsem totiž při návratu domů zabloudil do ložnice rodičů JJ, kde jsem oznámil, že mi je špatně. Tuto skutečnost jsem se dozvěděl až ráno, to, že mi bylo špatně jsem se ani dozvídat nemusel, to mi bylo jasné.

V sobotu se chodí po vesnici s vínem a zve se na hody. To jsou ty hlavní hody, pak jsou v neděli ještě jedny, ale ty nevím, jak se jmenují, protože to už jsem opravdu nezvládl. To je taková klasická moravská veselice, kde hraje dechovka k tanci, jenže skoro do půlnoci máte smůlu, protože se tam okrojovaní lidé nosí různě na židlích a podobně. Nezkoumal jsem to moc, protože nejlépe bylo vidět od baru a to je velmi nebezpečné, protože jsou všichni strašně družní a hned vás tahají na panáka i když nemáte štíhlý pas a prsa dvojky. Ostatně – odešel jsem poté, co při cestě na záchod jsem byl přinucen vypít dva panáky a po cestě ze záchodu další, čímž jsem se začínal nebezpečně zacyklovat.

Takže další průzkum nechám na příští rok, jestli tedy bude všechno sloužit tak, jak má…

Jo a vedlejší vesnice, kde si žijí jako šejci, protože tam je pár vrtných ropů, má ještě jedny hody v pondělí!!!

Z toho plyne, že je někdy lepší být chudý…