S pořádnou porcí nostalgie jsem zamával zašlému černému pozadí a vrhnul jsem blog na něco daleko pozitivnějšího.

V první řadě bych chtěl poděkovat Cubeekovi a Knedlemu, protože bez nich bych si ošoupal klávesy ctrl, c a v. Sice si většinu času povídali jen spolu, protože to, co řešili, se zcela vymyká běžnému lidskému chápání. Ale povedlo se.

Sice by se pár chybiček našlo, některé posty se nezobrazovaly tak, jak měly, někde chyběl perex atd. Takže jsem se vydal na soukromou cestu časem a pročetl všech pět set příspěvků a opravoval.

Bylo to vellice nostalgické a varovné. Nostalgické proto, protože jsem zavzpomínal na těch devět uplynulých let a i když jsou tam věci, které bych třeba udělal jinak, tak mám smůlu a prostě tadadá tadadá That’s just the way it is Things’ll never be the same. No a varovné proto, že jsem si na pár věcí nemohl nějak dovzpomenout a překvapeně doloval ze závitů alespoň nějakou notně vybledlou vzpomínku.

Takže po několika bezesných nocích je hotovo. Sice se ještě nezobrazují obrázky, ale všechny jsem je dohledal, takže pokud Cubeek prohlásí seru na to, dej si je tam znova, dám si je tam znova. Dokonce jsem si k příspěvkům přidělal i štítky, aby bylo jasné, k jakému životnímu období či rozpoložení se vztahují. Pokusil jsem opravit i překlepy, ale je možná že mi nějaký šotek někde utekl.

Měl jsem velké dilema, jestli nechat příspěvky kumpánů, kteří měli psací práva, jenže na to kašlali a všechno to zmizelo. Jmenovitě se jedná o Myrnu, Dafa, Cubeeka, Knedleho a Pujáka. Tímto bych je chtěl poprosit, jestli by se nepodívali do análů a nezkusili dohledat nějaký koncept. Samozřejmě jsem to nenechal prázdné, místo jsem zaplnil svými neméně vtipnými odhady toho, co tam tak mohlo být.

Takkže už zbývá jen doopravit odkazy, hodit sem ty štítky a pak… čekat na čtenáře. Snad se nějaký zoufalý hledač peachovin dokliká i sem. Snažil jsem se jim to ulehčit velice invenční adresou webu, tak doufám, že to dohledají.

Držím jim palce! A v pondělí už zase normální příspěvek o nenormálním světě kolem mě.