Platnost této rovnice jsem si mohl ověřit minulý čtvrtek, resp. minulý pátek. Naštěstí jsem to zelené pivo jen ochutnal, a úplně mi to stačilo. Dokonce se mi zdálo ještě horší než loni, a to je co říct.


Je zajímavé, že u našeho stolu se nenašel nikdo, kdo by byl schopen pít zelené pivo celý večer, ale skandálnosti večírku to nijak neubralo. A přitom to vypadalo strašně nevinně. Klasická simultánní pařba, které jsme tak měli rádi na kolejích, kdy se chodilo z pokoje do pokoje většinou na tak dlouho, aby si nidko okakuji mikdo nevšiml, že tam člověk nepatří.



Takže jsem měl naplánováno, že decentně popiji s kolegy z práce, odeberu se na koncert Monkey Business a PSH, po návratu seberu trosky včetně toho, který měl přespat u mě a půjdeme strastiplnou cestou dom. Ono to tak skoro nakonec dopadlo, odchylky byly víceméně kosmetické.



Na koncertě bylo totiž narváno až hrůza. Navíc jsem stál před značně agresivním alfa samcem, který si chtěl dokazovat před dívkou svých snů (nočních můr by možná sedělo lépe), že je jako fakt hustej. Jsem nekonfliktní typ, ale po obvinění, že mu šahám na dívku vlasy jsem opravdu nevěděl co dělat. Nakonec jsem se ještě těsněji nalepil na pána přede mnou, naštěstí (?) mu to nevadilo, ale i tak jsem honem rychle utíkal zpět do bezpečí hospody.



Tanec na koncertě mě natolik vysílil, že jsem tam usnul, ale naštěstí jsem nebyl sám. Při odchodu jsem zjistil, že jsem se propil do stavu upnutí se na jednu fixní ideu. V mém případě to byla ta, že jsem z nich nejvíce střízlivý a je mou povinností dostat je v pořádku domů. Nikdy bych nevěřil, jak to má ovčácký pes těžké a to mé stádo čítalo pouhých pět kousků…



Nejprve jsem chránil jejich svršky, protože zábavou večera byl basejumping do různých křoví a živých plotů. Pak jsem zachránil kolegu od potupného údělu armatury či detroitských odborových bossů, protože si ustlal na korbě náklaďáku s pískem. Do toho jsem plnil nepopulární funkci tzv. "kazišuka" – nebrat doslova, rozhodně jsme nebyli ve stavu, kdy by jako něco, že jo – protože jsem neustále hlídal dvojici, která evidentně zpomalovala.



A abych to dělal nenápadně, tak jsem musel dělat různé další šílené nápady, které jsem pomáhal vymýšlet, abych nebyl nápadný. Například poprvé v životě jsem pil kupovaný kelímek s tvrdým alkoholem a myslím, že už to nikdy neudělám, protože datum spotřeby 7.4.2009 už asi neseženu. Ale co se může zkazit na broskvové, že?



Další komplikace nastala těsně před cílem, kdy se jeden z už srozumitelně nemluvících kumpánů urazil a odmítl jít dál. Důvod jsem samozřejmě nezjistil, tak jsem jen hlídal, že jde v uctivé vzdálenosti za námi. Nakonec přišel vniveč i můj úklid aby mě kolega nepomluvil – nakonec šel spát jinam.



Takže jsem došel sám a tak mě to zdrtilo, že jsem usnul oblečený a s půlkou těla na zemi – naštěstí s tou spodní.



A to bylo moje štěstí, protože jsem zaspal.



Takhle stačilo jen posnídat tři žvýkačky, zapít Listerine a nikdo by nic nepoznal.



Pokud by se koukal jinam….