Žijeme v hektické době… Co si pamatuju, tak dřív když na mě sedl bacil, tak to byl minimálně týden v posteli s vidinou opisování školních sešitů, horkým čajem a teploměrem v podpaží. A dnes? Škoda mluvit…


Ale popořadě. O víkendu jsem byl pozván na výlet za hranice všedních dnů, a to na Šobes, kde se mělo konat krátké setkání znalců vína spojené s lehkou turistikou. Organizaci vzal na svá bedra Cubeek a musím konstatovat, že v žebříčku nejlepších organizátorů všech dob si trochu pohoršil.



Již příjezd byl podivný, protože v době odchodu byla na místě méně jak polovina výpravy, přičemž jednoznačně vedla smska od jednoho z účastníků, že je už sto kilometrů od Znojma. Ale budiž. Vyrazili jsme tedy napřed, stavili se ve stánku Znovína a po chvilce to již nikomu nevadilo. Sauvignon Šedý 2011 je naprosto excelentní víno a příjemně naladilo na zbytek dne.



Čekání jsme si trávili pozorováním mravenčení místních hasičů, kteří – patrně frustrováni z nedostatku práce – stavěli největší hranici na čarodějnice, jakou jsem kdy viděl. Když jsme odcházeli, byli někde u dvacátého osmého patra a nevypadali, že by chtěli končit. Podle mě to musí být vidět až z vesmíru a mám takové nutkání vyrazit na konci dubna do Havraníků, abych to viděl, až to budou zapalovat. To musí být nějaký sofistikovaný způsob vysoušení bažin, protože na tom by šly opékat buřty jedině s třicetimetrovým bidlem.



Šobes je krásný i když je zima, takže se na událost, která posere den, čekalo až do večera. Ale za to doslova. Penzion, kde jsme bydleli, je patrně notně používán sexuchtivými rakušany, protože pokoj byl laděn do růžové a všechno bylo německy. Pokud by však někdo čekal českou kuchyni, tak by byl zklamán stejně jako my, veškerá jídla nesla stejný, friťákový podpis.



Dal jsem si grilovaná kuřecí křídla v marné naději, že to bude třeba opravdu grilované, ale patrně mají nějaký frťák s volbou grill. To, že to bylo drahé a desítka Gambrinus byla označena za dvanáctku už jsem přešel bez povšimnutí, ale navštívit toto Pohlreich, tak mu vyrostou vlasy…



No a křidýlka měla samozřejmě dohru. V noci jsem prožil nějakou lehčí formu cholery, a věštinu spánku jsem absolvoval v sedě. Ani druhý den jsem nebyl ve své kůži a mezi návštěvami WC jsem stopoval, jak dlouho může trvat cesta zpátky do Brna, aniž bych potupně stavěl u každé vinice a pozoroval cibéby.



Naštěstí jsou tyto nové choroby v zásadě neškodné a v tom má lidstvo štěstí. Stejně jako u Eboly či Marburgu je paradoxně největší překážkou šíření vysoká mortalita, u tohoto druhu chřipky je to to samé – jak rychle přijde, tak rychle odejde. Ale opravdu rychle – ani po třech Endiaronech jsem si sám sebou nebyl jistý…



Ale všechno zlé je pro něco dobré, snad už mám protilátky. Škoda jen, že se to nějak neohlásilo dopředu, předzásobil bych se toaletním papírem a nemusel jsem celou neděli trnout, jestli mám dost knížek v knihovničce.



JO – a svět je fakt malej – poznal jsem dalšího čtenáře tohohle blogu. Je jím Cubeekova sestra, která to čte, aby se dozvěděla pikantérie na bratra a mohla je patrně použít při nějaké rodinné záležitosti.



A představte si to, žije v Brně.



A myslí si, že šaliny troubí…